V sobotu jsem se odstěhoval z koleje. Přijeli si pro mě mí rodičové a při zpáteční cestě mi byl v Praze velmi výhodně zakoupen digitalní fotoaparát Minolta Dimage Z1. To jest věru dobrá zpráva, neb budu mít v Bathu čím fotiti. A protože jsem hračička, tak si fotím už teď…
Začnu citátem ze známého českého filmu: "fuckin' weather". Jinak to říct nejde. V pátek -12°C, dneska +2°C. Nikdo se nemůže divit, že na mě vlezla nějaká zákeřná choroba, takže jsem si naordinoval "klid na lůžku" od soboty večer a vydržel jsem to až do úterního rána. Aspoň jsem proniknul do tajemství JSP, servletů a Hsqldb.
Včera večer ale přisla Anneliese, jestli prej nechci jít s nima dneska na trh. Už jsem teploty přepral a kašel už taky neni tak smrtící, tak jsem řek' jo.
Když si představíte vietnamskou tržnici, tak máte přesnou představu o tom co se tam dělo. Akorát to vypadá, že nejžádanějším zbožím ve Švédsku jsou ponožky. Snad na každym druhym stánku je prodávali. Peter si tam koupil slušivý pár žlutých ponožek se švédskými modrými korunkami. O chvíli později to doplnil stejně vyvedeným kouskem spodního prádla… skvělá kombinace, možná si taky pořídim.
Taky se mi v pátek podařilo stát se členem jednoho z nationů. Sice jsem chtěl vstoupit do Gotland's Nation (je nemenší – 650 členů), ale protože otvírací hodiny jejich kanceláře se naprosto míjely celý týden s mým programem – maj holt smůlu. Takže od pátku patřím sem:
Když už jsem u těch nationů – sem chodíme na oběd:
Ten menší červenej barák ja Västgöta Nation a každej den tam maj teplej oběd za 40kr. Vařej výtečně a porce jsou k nesnězení, ale na druhou stranu – těstoviny, těstoviny a zase jenom těstoviny.
Následující obrázek by mohl být inspirací všem menzám co jich v Čechách máme – dřevěná podlaha, lustry, nástěnné malby.
Když už jsem u jídla, tak bych neměl zapomenout zmínit, že je to obecně celkem bída. Je tu tak draho, že většina lidí, a tím nemám na mysli jenom studenty, baští těstoviny každý den. Pravidelně to střídají s mletým masem a masovými kuličkami, labužníci to ještě prostřídají s rýží. Toť ale vše! Uvedu příklad: když člověk ve švédském obchodě dorazí k regálu s masem – chce se mu brečet. Kam po smrti mizí všechna švédská prasata, krávy, kuřata či dokonce krůty? Když vidím šest různých druhů mletého masa, které se liší jen cenou a množstvím sádla, když vidím ty odporné masové kuličky různych velikosti a tvarů – s láskou vzpomínám na mrazicí boxy českých sámošek. Koupit kuřecí prsa se mi ještě nepodařilo a Peter u dnešního oběda říkal, že po nich také už týden marně pátrá. Většinou se vedle mletého skromně krčí kousíčky svíčkové, ale když po chvilce hledání najdu cenu – snažím se nesmát moc nahlas. Co se dá dělat, snad si nevypěstuji odpor k těstovinám moc brzo.
Dneska se konečně odstěhoval Kristjan takže nebudu mít výčitky, když ho tady trochu pomluvím. Asi mám nějaké zvláštní štěstí na spolubydlící, kteří nejsou příznivci velké hygieny (zdravím Neu!). Kristjan strávil každý den nejméně čtvrt hodiny denně v koupelně – mytím nohou! Když jsem se ho zeptal, co mu brání v tom, aby vlezl do vany celej, odpověď mě uzemnila. Dostalo se mi výkladu, že on a ostatní lidé ze severu, se nemusejí mýt tak často jako já/my lidé z jihu, ale že nohy je třeba udržovat v bezvadném stavu, protože na tom to všechno stojí!
Ovšem už jsem měl dost cukání ho trošku zprudit, když našemu sousedovi Johannessovi (nebo jak se to píše), po té co se znali asi tak deset minut, položil otázku jestli má na pokoji nějaké DVD hned mu také napálil, že až se příště bude dívat na nějakej film – ať mu řekne, že se také přijde podívat.
No nic, je pryč, a až budu mít pnutí příště někomu zadarmo pomáhat – zkuste mi to prosím rozmluvit. Nebo možná pár facek jako v jiném českém filmu?
Pár obrázků nakonec:
V půl třetí odpoledne je západ slunce už na spadnutí.
Až se jaro zeptá – tito pánové budou vědět co odpovědět!
V pátek byl čas tak akorát udělat si pauzu. Po třech dnech strávených ve škole a kreslením ERA-diagramů, kvůli tomu aukčnímu serveru, jsem vymyslel výlet do Sigtuny. To je malá a velmi stará vesnice/městečko necelou hodinu autem od Uppsaly. Upřímně – v rozumné vzdálenosti od Uppsaly neni skoro nic zajímavého, kromě Stockholmu, takže myslim, že s vejletama to nebude zas taková sláva. Ve čtvrtek večer jsem to úspěšně spunktoval, až na Violaine, která je asi na vejletě v Tallinu, a v pátek ráno úderem 10.20 jsme podupávali před Östgöta Nation a čekali na Claudia.
Kachny nás vítaly velmi vřele a tak všichni začali tahat foťáky – vyhrála Barbara – ta měla foťáky hned dva.
Asi tak za deset minut nás veškeré rozjaření přešlo, neboť se nám dostala ta hrozná kosa k tělu. Bohužel uprostřed zimy je tam mrtvo a tak i muzeum otvírá až ve dvanáct. Naštěstí jsme našli takovou čokolaterii, kde jsem mohli počkat a navrch dostat něco teplýho do žaludku. S hospodama to tam je v zimě naprostá bída, našli jsme jenom dvě a nejlevnější jídlo bylo kolem sto patnácti kronor, takže jsme si nechali zajít chuť.
Čokoláda byla dobrá a bylo jí hodně, ale kafe prej stálo za starou belu. Claudio na něj dokonce sváděl své pozdější střevní obtíže:o) Servírka nám navíc tvrdila, že venku je asi mínus pět stupňů – což jsem jí nikdo nevřil. Podle yahoo bylo ten den kolem Uppsaly mínus dvanáct a když se k tomu přičte jiná vlhkost vzduchu poblíž moře v Sigtuně… už by se tím dala vysvětlit ta hrozná zima co nám tam byla.
Dokážu si představit jak se tam dá velmi příjemně proflákat dlouhé letní odpoledne posedáváním na všech těch zahrádkách a popíjením předraženého čehokoli, ale v dané situaci jsme volili cestu nejmenšího odporu a šli do muzea. To je směšně malé, vzhledem k tomu kolik se tam našlo archeologických perel, ale dají tam člověku do ruky pěknou brožurku ve které si lze několik hodin číst o tom jak to tady před patnácti sty lety všude žilo.
Pak jsme chvilku brouzdali krz ty dvě ulice co tam maj, než jsme zase zmrzli. Auto nás naštěstí zachránilo a tak jsme zvládli ještě zajet do "skanzenu" Viby což je poměrně slušně zachovalá vesnička z 19. století. Kromě prázdných stodol tam ovšem nic není, takže to netrvalo dlouho.
V příjemném dubovém rytmu jsme se vrátili na pozdní oběd do Uppsaly.
Už se to blíží. Za necelých čtrnáct dní mě čeká cesta do Spojeného království Velké Británie. Pojedu do malebného městečka Bath, coby Socrates-Erasmus student, vyslaný Západočeskou univerzitou. Díky dobormyslnosti mého přítele pak zde hodlám zveřejňovat postřehy ze svého pobytu. To tak na úvod, dále již snad takto nepřirozeně formální nebudu :O)
PS: Všiměte si že dokoce píši česky nikolvek cesky…
V posledních dnech se toho událo opravdu hodně. Proberu to nahodile. Všichni zahraniční studenti byli pozváni na exkurzi po hlavní budově univerzity. Když si představíte Národní muzeum, navíc s koncertním sálem, máte slušnou představu.
Úplně jak Národní muzeum
Během občerstvení
Po něm
Během týdne cizáků řádně přibylo.
Ten sál je úžasný. Týpek se chvíli chlubil (kdo tam kdy byl atp.), ale pak z něj začali padat zajímavosti. Například – všechno co vidíte, a vypadá to jako z kamene, je ze železa. A skutečně, když praštíte do sloupy, tak je to jak svolávání dělníků na oběd. Prý tomu musejí přizpůsobovat repertoár, aby jim to moc nerezonovalo.
V úterý se do mé malé cimřičky nastěhoval spolunájemník! Bude tu, jak doufám, jen pár dnů – než vyřídí vlastní ubytování. Jmenuje se Kristjan, je z Estonie a má, řekněme, jiné zvyky než já. Ale mám slabé nervstvo a tak jsem nemohl odmítnout jeho, Johanem zprostředkovanou, žádost o pomoc. Musíme si pomáhat v praxi. Vlastně je hodný a milý, ale něco mi na něm přesto nesedí. Trochu mě vystresoval, když, i přes mé upozornění, dorazil bez spacáku a bez karimatky. Tak jsem mu půjčil deku a on, s naprosto klidnou tváří, sebou fláknul na zem a usnul. Spaní podle jeho gusta to ale asi nebylo, protože než jsem dneska přišel ze školy a nabídnul mu karimatku co mám v autě (včera jsem na ní zapomněl jak na smrt) – už si koupil vlastní.
Konečně tady napadnul sníh. Vlastně přesněji, začal padat sníh a už padá, s různou intenzitou, aspoň tři dny v kuse.
Cestou do školy projíždím parkem podél řeky a včera ráno jsem tam viděl výtečnou věc. Z dálky to vypadalo jak parta svačících dělníků co utekla ze stavby dálnice, ale když jsem přijel blíž a začal rozeznávat detaily – málem jsem spadnul z kola. Dva dospělí se šesti dětma, asi tak tříletejma, si tam hráli ve sněhu. Jenže děti byly oblečeny do takových těch pracovních, zářivě zelených oblečků. A protože měly všechny asi tak metr – vypadaly z dálky jako sedící dělňasové.
To jsem měl ještě náladu se smát – smích mě ovšem přešel, když jsem zjistil, že máme naprogramovat webshop (já nám vyjednal aukční server – hodí se mi to do práce:) v týmu pěti lidí. To by neznělo nijak špatně, ale vzhledem k tomu, že jsme jenom čtyři a ani jeden z nich nikdy neviděl databázi, programování v Javě znaj jenom teoreticky a xHTML a CSS (pro neznalé – to je úplně nejjednodušší) vůbec netušej co znamená… bojím se, že to bude oříšek. Navíc profesor se s nějákým výkladem vůbec nepatlá a neustále vypráví o svém podnikání a když náhodou padla zkratka PHP – ptal se co to znamená. Zato do čtvrtka si máme připravit business plán našeho projektu a JÁ ho mám odprezentovat. Prostě peklo. Dobrá zpráva ovšem je, že do stejného kurzu jako já choděj ještě další dva Češi a s jedním z nich jsem v grupě. Ten aspoň nevypadá tak zmateně, ale taky nevypadá nijak nadšeně – spíš je mu to asi dost jedno.
Teď bych prosil všechny co mě osobně znaj, aby si sedli a nesmáli se moc nahlas. V úterý jsem se stal, naprostou náhodou, členem pěveckého sboru Östgöta Nation. Je ze mě hrdý druhý bas! Pro ty ostatní – nikdy jsem nic takového nedělal a moje slabá paměť mě předem diskvalifikuje z jakékoli pěvecké produkce, protože si prostě nejsem schopen zapamatovat text. Ani když si ho budu opakovat každý týden! Jenže to ti chudáci nevědí. Navíc je to všechno švédsky, (většinou tak 200 let nepoužívaný slova), takže netuším jak to správně vyslovovat. Naprostým vrcholem byla pseudo-finská pseudo-lidová píseň, ze které vám uvedu úryvek: "…nun – nuu nän – nää häi nan no – ma ne uu- nuu häi je – mu no – ma nän – nää häi nan no – ma…" a takhle podobně toho mám čtyři A4!
Z toho rozrušení, po své první pěvecké zkoušce, jsem se vysekal na kole (ty neudržovaný chodníky!). Naštěstí celkem šikovně, takže jsem si sice roztrhnul kalhoty, ale elegantně na kapse, takže teď jsou ještě víc "cool" než před tím.
Na závěr pár fotek:
Jasný důkaz toho, že se každým den snažím studovat švédská slovíčka.
Pamatujete na tu červenou věc ze školy? Já vám říkal, že jsou trochu jinde!
Protože hromadná doprava (autobusy), je tak drahá, že ani průměrný Švéd o ní neuvažuje jindy, než za OPRAVDU špatného počasí, jezdí se tady stále na kole.
To ježdění na kole má ovšem i vtipné momenty, to když člověk uhání uličkou širokou tak akorát na ten správný pocit a kolem něj je grupa asi tak padesáti cyklistů a když dorazíte na křižovatku a čekáte na zelenou – je to jak start Tour de France. Nervozní pokukování kolem, urovnávání dresů, falešné rozjezdy a trapné návraty za čáru (aby vás nesejmul autobus), prostě všechno.
Protože jsem celou neděli strávil doma, louskáním povinné literatury – nemám nic zázračného k psaní. Snad jen, že jsem v životě nezaplatil tolik (skoro 1500 Kč) za jedinou knížku do školy. Je pěkně nudná a v angličtině to ubíhá ještě pomaleji, ale 440 stránek nějaký čas zabere a chlapík říkal, že v hodinách se bude zabývat především "obchodem", takže tu technickou část musim načíst:o(
A když už jsem se tak nudil – můžete se podívat jak vypadá můj pokoj.
Speciální vydání pro cnaineeho:
Stále se ozývají hlasy, že je tu málo fotek… To je pravda, ale co mám proboha dělat, když základem fotografie je světlo a tady je furt tma? Taky se tu výrazně ochladilo, takže být venku je holé trápení a v interiérech je tma úplná. Sice začalo mrznout, sněhu je ale stále komicky málo. Všechno se potáhlo vrstvou ledu, ale místní se tvářej, že je všechno v nejlepším pořádku. U nás by ve zprávách hlásili, že kalamita zasáhla republiku, reportéři by v nemocnicích zpovídali důchodce s polámanejma nohama a všichni by nadávali na silničáře a na správce domů, že to opět nezvládli. Tady se NIC neděje. Nikdo neuklízí chodníky natož silnice, prostě nic. Navíc na tom kluzišti stále všichni vytrvale jezděj na kole!
Pro remcaly pár fotek:
Naprosto tvrdě tady všichni jedou v linuxu a podobnejch hrůzách, takže mě ani nepřekvapilo když jsem dostal asi pět různých hesel do různých systémů hned první týden. A bude hůř – přednášející slíbil, že nám každému zřídí účet ještě u sebe a hesla obdržíme příští týden. Bezpečnost především.
Dobrý nápad ovšem je, že ve škole, v podzemí, je takový kuchyňo-odpočívárno-bar, kde si lze v mikrovlnce ohřát vlastní jídlo. Když je bar otevřený, tak tam lze koupit pivo/limo/kávu/čaj a něco k jídlu. Jinak se tam hrajou karty a pronášej vtipy na téma Emacs… Ještě, že tam je víc oddělených místností:o)
Hádanka pro zasvěcené: co vidíte za zády toho týpka u kompjuteru?
Pointry? Spojový seznam? Spravně! A dokonce si to dávaj na trička! Jsou prostě trošku jinde.
Co mám zatím jenom z doslechu je, že v druhém patře je místnost s postelema, kde lze odpočívat a vedle jsou sprchy!
Zapomněl jsem zmínit, že fyzika, matika, počítače apod. sídlej v areálu "Polacks" což mám dobře pětadvacet minut na kole – přes celé město! Všichni ostatní maj budovy pěkně v centru.
Něco z hospod:
Studentský hospody jsou všude na světě stejný.
Itálie vs Austrálie
Portugalsko vs Kanada
Rakousko vs Portugalsko
Myslim, že se mi tu bude líbit. Ve čtvrtek jsem byl prvně ve škole na předmětu: "Electronic Commerce and Security" a první dojmy stojej za to. Přišel takovej chlapík co moc nevidí a začal vyprávět, že on rozjel svůj "business" těsně po prasknutí internetové bubliny, což bylo vlastně úplně nejlepší období pro něco takového. Hned potom se rozohňoval nad kreditníma kartama, že za každou operaci platíme kolem 3% procent kartářským společnostem a to je v dnešní době okrádání nevinných. Zakončil to prezentací myšlenky, že jsou pouze dvě cesty jak zbohatnout: mít bohaté přátele, nebo být blízko obrovského toku peněz a trošku si uzobávat (kartářské firmy).
Většina studentů tam byla ze Švédska, cizinci jsou jednoznačně v menšině. Ke konci se jeden Korejec zeptal, jak se ve výuce objeví ta "security" – nijak. Pokud nepočítám, že máme ve skupinkách udělat jednoduchý aukční server v Javě.
Večer byl Pubcrawl což slovník hezky překládá jako: turné po hospodách. Účelem bylo poznat všechny hospody ve všech nationech, takže se začínalo v šest a končilo se zavírací hodinou, což je kolem jedné. Nationů je třináct a myslím, že jsme stejně všude nebyli:o) Erik, obrovský pološvéd-poloir, to sice poměrně přísně organizoval, takže vždycky vyhlásil kolik času máme v dané hospodě a tak většina piv se exovala, aby se vůbec stihlo mluvit, ale stejně někde stihli zavřít než jsme tam přišli. Je jasný, že ke konci se drželi jenom ti nejlepší a abstinenti:o) Zbylo nás tam asi osm než nás vyhnali z Norrland's.
Systém nationů je poměrně geniální. Hodně z nich pochází ze 17. století a původním účelem bylo umožnit venkovanům najít si v nich v Uppsale druhý domov. Je jich tedy třináct, jako švédských provincií, a většinou sídlí v opravdu historických budovách a mají hodně volných velkých místností, aby členové měli prostor pro své aktivity. V každém je hospoda a protože studenti kvůli cenám nechodí NIKAM JINAM, tak bych řek', že si na sebe i vydělaj. Program je pochopitelně bohatý a výhoda členství v daném nationu, je pouze v tom, že při některých aktivitách budou členové upřednostňováni před nečleny. Někdy se může stát, že členové nemusejí platit vstup na akce, ale vstup je zadarmo pro všechny až do devíti hodin vždycky, takže to taky není takový problém. Nation je obvykle otevřený celý den, hospoda otvírá kolem šesté – sedmé a poslední objednávka je mezi půlnocí a jednou. Takže se tam dá příjemně strávit celý den.
Vůbec, studenti žijí poměrně odděleně od zbytku města, především kvůli cenám – všechno je tady, i pro Švédy, velmi drahé – samozřejmě kromě nationů.
Tak se nám (cizákům) podařilo vykoupit předplacené sim karty v celém městě. S Claudiem jsme museli do čtyř různých obchodů, než jsme sehnali dvě. Já samozřejmě koupil tu nefunkční, takže tam musím zítra zpátky a omlátit jim jí o hlavu. Jedna SMS stojí 99 öre, v nejlevnějším programu, což neni tak hrozný.
Vstal jsem časně kolem 12.30 a pak hned po krátké sprše vyrazil na třetí hodinu do Östgöta Nation užít si takovou pěknou švédskou "fiku". Což je jakákoli, primárně nealkoholická, akce, kde lidi seděj a kecaj. Pak jsme s Claudiem šli na večeri do Norrland's Nation. Bohužel jsme museli čekat skoro hodinu, takže jsem prošvihli "Beer tasting" v GH nationu. Do půlnoci jsme pak seděli v Kalmar nationu a klábosili v nově utvořené partičce – Já, Claudio (I), Barbara (I), PartyNose (Australie). Je to fakt bída, jak špatně si pamatuju jména. Jenom jedno mi utkvělo – o patro níž se nastěhovala holka z Rakouska – AnaLýza.
Myslim, že Češi maj se Švédama víc společnýho než si kdo umí představit. Zatím sbírám důkazy, ale už se to rýsuje. Třeba fronty – tady se NEUSTÁLE čeká v nějaké frontě, prostě furt.
Naprosto normální akce v úterý večer a Švédové přesto trpělivě čekaj na šatnu.
Nevíte někdo jaký je původ slova "reklama"?
