Himmelfahrt – když muži jdou
Povím vám, že bych nikdy neřekl, že nějaké Nanebevstoupení (Himmelfahrt), může mít něco do sebe. A ono má. Čtyřicet dní po Velikonocích si průměrný Čech – kovaný ateista, na nějakého nemrtvého Ježíše (prvního, dobře zdokumentovaného zombieho), ani nevzpomene. To průměrný Němec – ten sice také netuší o Ježišovi zhola nic, zato ví, že je to den volna a hlavně – den mužů!
Den, kdy muži opouštějí své ženy, milenky a matky a společně kráčejí do lůna přírody oddávat se pouze mužským zábavám. Den, kdy se utvrzují ve své mužnosti děláním kapitálních békovin. Den, kdy je na ně třeba brát ohledy, neboť chlapci se vracejí.
A tak i my, rozjařeni myšlenkou této skvělé tradice, která nám byla našimi německými spolumuži představena, tak i my jsme šli do lesů a oddávali se nesmyslným činnostem za stáleho hovoru a tichého snění o Huriskách v Ráji na nás čekajících.
