skriker

Next station Knife-town

författare - malyfred / 15. 10. 2006
Stockholm of Gold

Once upon a time (… two years ago) I fell in love with Stockholm. It reminded me of Prague – my home town – but with special atmosphere of sea and islands. I lived and studied in Uppsala by that time so Stockholm was also connected with a day off and nice weather. (One doesn’t make trips when the weather is bad, right?:) Because last two years were quite busy and I haven’t had time to return to Sweden until now I was wondering if the Stockholm is still “of gold”.
stockholm_boat.jpg

Up-saaAAAaaaa-la

Everything started last Friday in good old Uppsala when I went to the Norrlands Nation where a special “Irish party” was organized by the nation’s sports club. Well, nothing has changed about the Swedish dining habits – weird food, a lot of singing… and of course – clean and close everything as soon as at 10 pm. BUT! that was just a “first course”, we moved then to the topmost floor of the building where other people from other clubs had already started a “piece de résistance”. Good music, nice people (Swedes only!) – where the heck were we going to two years ago when something like this was just few floors above our heads? Btw. the snus is not that bad… if you like feeling dizzy.

Anyway, when we got home to Åsa’s tiny tiny flat it was already 3.30am which was apparently the best time for having a little “fika”. I don’t have to explain in detail that the next morning was tough.

Åsa

Saturday morning was cloudy, drizzly and surprisingly warm. I left Åsa sleeping and went to Stockholm by train. “Märsta, nästa Märsta” – how could I forget this train announcement accompanied by typical smell of braking train. When “Nästa Knivsta” (“next station Knife-town”) comes, one can be sure that Stockholm is close. Actually it seems that there is some kind of “nästa knivsta-syndromet” (Sara, Uppsalamedicin.se)

The weather in Stockholm was even worse than in Uppsala so I was just wandering through some unknown quarters having a coffee or kladdkaka every ten minutes hiding from the rain. I returned to Uppsala a bit moody.

Ekeby

Let’s skip next few ours and let’s walk directly to the Flogsta (through Ekeby) just about 6pm. Johan och Andrea invited me for dinner and it was nice as they are nice people. Thank you guys! Hopefully we’ll meet next spring in Prague.

Returning by bus to the center of town about midnight I met the Sweden as I remembered it: drunk girls dressed like whores, queues in front of clubs and nations, police hunting cyclists without lights…

Stockholm of Gold

Sunday, Sunday – yes, yes wonderful indian summer is here. Sky is deep blue, temperature is high and lekande vind goes with us to Stockholm. I say with us because Åsa joined me for today. Nothing more to say – just a perfect day!

stockholm_man.jpg

Our plan was to… ehm… ush… to do nothing – just to take a nice walk around the city, talk a lot and little bit of photographing with a little hope that the truth of Stockholm of gold would be revealed eventually.

kayaks in Stockholm

There was actually one thing on the agenda. Few months ago I got an e-mail from Jiří Pallas who had some comments on my post about Czech debt and Swedish economic model. We decided to have a fika once I get to Sweden and it happened on Sunday. Thank you Jiří!

Lantern in Gamlastan - Stockholm

One note in the end: this woman is still feeding birds in Uppsala everyday:

_holubi.jpg

And the very last one:

THANK YOU ÅSA!


Barcelona

författare - cnainee / 18. 9. 2006
0912 - PICT0032.jpg

„Jen, co tam přijedeme, tak oni rozkvetou a já zhasnu…”

författare - sony / 28. 7. 2006

Dostala jsem za úkol poreferovat, jak to tak vypadá, když někdo jede na semestr studovat do Mexika. Tedy vězte, že jsem z těch šťastných, kterým se dostalo této pocty a byli vybráni ke studiu na prestižní univerzitě TEC Monterrey. Zní to krásně, ale pro někoho, kdo miluje svou rodnou hroudu tak jako já a měsíčni pobyt mimo zemi zaslíbenou je pro něj tak akorát, je tohle peklo. Ale řekla jsem si:„Pochlap se! Všichni pořád někam jezdí, co bys nejela taky." Jenže jsem si neuvědomila, že když už někdo jede někam studovat, je to v Evropě a ne přes půl světa.

Pořád jsem si říkala, že není proč se bát. Že když na to nebudu myslet, tak že to třeba zmizí. Nezmizelo. Ještě večer před odletem jsem v každém slově přemáhala slzy a maskovala se za veliké černé brýle. Ani to nepomohlo. Najednou tu byl ten den D. Ráno, chos, rodiče, rozbitý zip u kufru a letiště. Ani nevím jak, ale nejednou jsem čekala na odbavení a nikdo tam se mnou nebyl.

Letadlo ČSA z Jerevanu, které mě mělo dostat k prvnímu přestupu do Paříže mělo zpoždění. To ve výsledku znamenalo, že jsme na místo určení dorazili o půl hodiny později. Ještě jsem měla hodinu, takže dostat se z jednoho terminálu na druhý přeci nemůže tak dlouho trvat. Ale trvalo. Jezdila jsem po letišti autobusy kolem dokola, aby mi pak řekli, že letadlo je již uzavřeno a že musím letět jiným. Krve by se ve mně v té chvíli nedořezal. V Mexico City jsem měla ještě přestoupit a letět dál do Monterrey, takže celý plán se sesypal jako domeček z karet. Zoufalství.

4 hod na přížském letišti

U přepážky, kde mi hledali nové spojení jsem ale potkala člověka, co na tom byl stejně jako já. Sice z VŠE, ale také jel do Mexika studovat. Konečná destinace byla jiná, ale problém úplně stejný. Dali jsme se do řeči a hle, nebylo to vůbec nepříjemné. Tedy, dokud jsme nezjistili, že letadlo, kterým máme letět má opět několik hodin zpoždění a že tak přijdeme i o nový navazující spoj. Po deseti hodinách letu jsme konečně vystoupili do parné příletové haly v Mexico City a začal boj s časem. Mně se nakonec podařilo dostat se do posledního večerního letu do Monterrey.

Měla jsem pocit, že teď už se nic nemůže stát. Ale stalo. Na letišti v Monterrey jsem neměla kufr. Moje španělština není špatná, ale také není dokonalá a protože není moc příležitostí, kde ji využít, tak rychle ztrácím slovní zásobu. Pomohli mi hodní cestující, kterým také nedorazily zavazadla. I když jsem neznala ani adresu, kde budu tu noc spát, domohla jsem se toho, že začali hledat kufr. Po tom všem byla cesta nočním městem balzámem na duši.

Jistě si myslíte, že teď už se opravdu nemohlo nic stát, ale omyl. Měla jsem dohodnuté ubytování na koleji (jak se mi ho podařilo získat, to je na další román). Jak to tak ale v mém případ bývá, když jsem dorazila na místo, tak jsem nebyla v žádném seznamu. Nakonec jsem dostala provizorní pokoj, kde už byly nastěhované krabice budoucích obyvatelek. Neměla jsem co na sebe, byla jsem unavená a špinavá a na posteli nebylo nic, jen holá matrace. Správce budovy se ale na nic moc neptala donesl vše potřebné. A tak jsem se 4 hodinky převalovala z jedné strany na druhou, abych další den zařídila podrobnosti.

„Jen, co tam přijedeme, tak oni rozkvetou a já zhasnu…" říkal ten nebohý kolega, co jel se mnou v letadle. Přesně tak to totiž je. Mexičani, kteří s námi letěli se vraceli domů. Pro nás, to byla cesta do neznáma odkud není na půl roku návratu. Není to tedy krásné, mít možnost cestovat a studovat v zahraničí? Já zatím pochybuji.

Amsterdam – cool, white, cold, wet

författare - malyfred / 5. 1. 2006

amsterdam15.jpg

City

amsterdam29.jpg

People

We've got new stuff

SeedsClogs

Tour de Paris

författare - malyfred / 31. 7. 2005

I wouldn't say that Paris is a boring town, I just think that it is terribly overrated. When I arrived there the first time, it seemed to be a lazy town where tourists (and mainly French tourists:) were crawling around churches and parisians are getting drunk in parks. That was three years ago and it was not a very exciting experience at all.

Paříž

A couple of weeks ago my friend and I decided to visit France again. The decision was made in a hurry and 40 hours after finishing our last exam of the year we left the Czech Republic.

We had decided to spend the first three days of our trip in Paris. Bringing our bicycles turned out to be a very good idea. Paris is as flat as can be imagined so even the 20km between our camp and the Eiffel tower was comfortably done in less that one hour.

Due to the horrible temperature, any kind of activity had to wait until late afternoon or night. It is actually much better to visit this city in spring or autumn to avoid the warmest part of the year. We managed by leaving our camp site everyday at around 5 p.m.

Well, if you are waiting for some breathtaking story… I'm sorry but there isn't one (unless you count the one about the pissed off Louvre security officer at 2:30 in the morning one night :). All in all, we spent three days there, cycling, relaxing in parks, eating crêpes and that's it :)

Hoši od Bobří řeky

författare - malyfred / 19. 6. 2005

Sascha vymyslel a my schválili, že pojedeme k norským hranicím na pár dnů na vodu. Kraj Dalarna je Švédy považován za nejkrásnější část Švédska a v době slunovratu sem přijíždějí tisíce z nich, aby se společně radovali z právě započavšího léta.

Dalarna

Po čtyřech týdnech vytrvalého deště se náhle objevily v předpovědi počasí tři dny, kdy to vypadalo trochu lépe a tak bylo narychlo rozhodnuto, že nastal ten správný moment vyrazit. Zhruba 350 kilometrů od Uppsaly k severozápadu leží kraj tak pustý jak jen v Evropě může být. V novinách se lze dočíst kolik medvíďat se očekává letos v tamních lesích, v řekách žijí bobři a s medvědy se o les přetahují největší jeleni kontinentu spolu s losy a divokými krávami. To byl náš cíl.

Cestou jsme zastavili na srazu místního klubu fanoušků „amerik”. Ty jsou ve Švédsku mimořádně populární, ostatně jako celá americká kultura.

canoeing19.jpg


Due South – Episode I

författare - malyfred / 24. 5. 2005
Öland

Před týdnem a kousek jsme se vrátili z výletu na ostrov Öland. A takové to tedy bylo…


Öland

författare - malyfred / 19. 5. 2005 /
  • english
  • česky
Öland

Valborg, Valborg!

författare - malyfred / 12. 5. 2005
Valborg

Už jsem o mohutných přípravách na Valborg psal (Valborg – Forsränningen, Valborg – Systembolaget). Celé město poslední dubnový den ožije a Švédové působí jednou do roka aspoň trochu jako normální lidé.


Tallin a Riga II

författare - malyfred / 8. 5. 2005

Riga

Riga je už pořádně velké město (přes milion obyvatel) a na úvod jsme se opět nepříjemně prošli. Kdo by řek, že v jedne ulici mezi číslem popisným 35 a 100 budou dobré tři kilometry, že ano?

Riga


© 2004 - 2014 malyfred