skriker

Well, it's not the best weather for a barbecue in Sweden but… we can at least pretend that it's nice enough:o)

I am going for few days to Tallin and Riga. I will be back on Tuesday April 19^th.

Do not forget to read short report about our last trip to Copenhagen.

Moji dělňasové předstírají aktivitu a nechali mi tady „vzorník”, abych si vybral co chci na podlahu. Hádanka zní: kterou jsem vybral?

Pouze ti nejodvážnější z vás, mající též rozumné připojení k internetu, si mohou stáhnout zcela ilegální nahrávku našeho strhujícího pěveckého vystoupení na známém festivalu ve středu švédské Uppsaly.

Toto pirátské video, o velikosti 90 MB neoplývá kvalitou technickou, ale přímo přetéká hodnotami uměleckými. Häi!

Konec se blíží. Toto jsou poslední polomáčené sušenky, které tady mám. Poštou mi je v balíčku (s jinak tajným obsahem) poslala má věrná kamarádka Veru. Myslela na mojí blížící se polomáčenkovou smrt a pokusila se jí oddálit, ale…

Sbohem.

Když ráno v jedenáct přišla od Katie sms, že: dneska ve dvě sraz na hradě za účelem fotbalu, hned mi to připomnělo slavnou orlíkovskou ódu:

V neděli berou lidi děti svý
Na chaty kde to už znaj
Nechápou, že taky ostatní
Jiný koníčky maj

Viktorka Žižkov
Viktorka Žižkov
Viktorka Žižkov
Viktorka Žižkov je tu

Žižkovský stánek fotbalových sportů
Z amplionu kutálka vyhrává
Strhla se bitka na hřišti i v hledišti
Viktorka prohrává

Viktorka Žižkov
Viktorka Žižkov
Viktorka Žižkov
Viktorka Žižkov je tu

A ten kdo tvrdí, že se na Žižkově špatně hraje
Tak je to pěknej idiot a trouba
Dyť je to jasný, co svět světem stojí
Viktorka Žižkov fotbalu je chlouba

Viktorka Žižkov
Viktorka Žižkov
Viktorka Žižkov
Viktorka Žižkov je tu

Neděle a fotbal prostě patří dohromady.

Mač to byl vynikající a kdyby se Viktorka aspoň trochu poohlédla po talentech, jakých se zjevně po celém světe potuluje řada, nemusela by dnes hrát druhou ligu. Kdokoli z našeho týmu by jí mohl hravě vytáhnout do extraligy.

Německý tým, posílený italským útočníkem, zpočátku ovládal situaci na hřišti, ale my, široce mezinárodní mužstvo, jsme jenom potřebovali jistý čas, abychom se sladili na stejnou vlnu. Holandsko-australský útok s česko-polskou zálohou a kanadskou obranou prostě nemohl selhat. Že vám to něco připomíná?

Po více než dvouhodinovém boji jsme se vydali na marné pátrání po otevřené hospodě. Ceny piva jsou ale v běžných knajpách zcela nepřijatelné (od padesáti SEKů za kus výš), takže jsme nakonec čekali do šesti, až otevřou v GH nationu. Ten je takový skromný, ale o to vyhlášenější, protože tam mají přes sto různých druhů piva, ale protože Švédové ještě vyspávali opici ze soboty, bylo tam celý večer poloprázdno.

Neděle jak má být.

Už jsem si asi zvyknul. Věci mě přestaly překvapovat či udivovat. Smířil jsem se se Systémem i lidmi. Na otázky položené ve švédštině se mi pomalu začíná dařit odpovídat (anglicky). Každotýdenní práce za barem se stala rutinou. Třikrát týdně škola střídá pozvání na nejrůznější „akcičky”.

Tak jako když Leonard Cohen říká (volně cituji): „…začal jsem se měnit ve zlato, už jsem se stal hlínou…”, tak já jsem se začal měnit ve Švéda, už jsem se stal… smířeným. To je první krok k bytí Švédem. Na druhou stranu musím citovat jiného klasika: „I'd never join a club that would allow a person like me to become a member.” a automaticky si položit otázku – je to opravdu to co chci?

Tak jsem se prvně zeptal minulý týden, když jsme s Cæcilií čekali v kavárně ve frontě na kafe dvacet minut, aniž by se fronta pohnula. Ten chudák za barem byl nejpomalejší z pomalých, ale protože součástí Systému je nestěžovat si, dát šanci každému a obliba front – všichni smířeně čekali a my s nimi. Když doba překročila všechny meze, cosi ošklivého z mé přízemní české minulosti, se začalo nořit na povrch a ptát se: „Stojí mi to jedno kafe, za ten ztracený čas? Co třeba zajít ke konkurenci a ať si tady zkrachujou!” To by se Švédovi stát nemohlo. Když ten se jednou rozhodne, nebo když za něj někdo rozhodne, je třeba toto rozhodnutí vyplnit až dokonce i kdyby vlastní život měl na to padnout. To je pravý Švéd a on tu frontu just vystojí!

Ale skončeme s planými řečmi a zde je pár zajímavostí posledních dnů.

Náhodou se mi dostal do ruky krásný důkaz švédského konzervatismu a historie zaráz. Dovede si někdo představit, že by někde, např. u nás, šlo platit mincí z roku 1945? Tady to lze a co víc – nikdo se nediví. Já už také ne. Myslím, že ani v těch slavných USA to už nejde. Tady? Inget problem!

Ve čtvrtek jsme měli další všesborovou zkoušku na sobotní/dnešní koncert. Ano, správně Horáčku – už mi to leze na mozek.

Pak jsme s group of usual people zapadli do jednoho baru, kde se zrovna konal salsa taneční večer a rychle jsem tam začal probouzet své vzpomínky na všechny latinsko-americké tance, co jsem kdy uměl. Když jsem tam salsu nenašel – následoval jsem instinkt. Bez fotek – protože tma.

V pátek jsem sice byl ve škole, ale zbytek dne jsem v posteli přemítal o budoucnosti světa, takže nic veselého. A sobota… ranní vstávání (v půl osmé!) a bez snídaně přímo na sraz se sborem v univerzitní aule. To by zabilo i amerického výsadkáře a tak se nelze divit, že kolem oběda, a bez oběda, jsem toho už měl plné zuby. Jeden rychlý „korv” (buřt) mi náladu zvednul a odpolední koncert měl nakonec pěkný spád a celkem se mi to líbilo. Zatím bez fotek, protože tma, ale jestli se někdo pochlapí a něco někde vystaví, tak to sem časem dolepím.

Na závěr si dovolím vysvětlit nadpis. Když Švéd při rozhovoru s vámi lapá po dechu – je to dobré znamení. Sice vypadá jako asmatik, ale není. Lapání po dechu je v podstatě obdoba souhlasného přikyvování, jak ho známe z jiných zemí. Trvalo mi dost dlouho než mi to došlo:)

Tři týdny prázdnin utekly jako voda. Počasí přálo – celou dobu modromodrá obloha a teplo až se věřit nechtělo. Díky dělňasům vstávám brzo a dny jsou najednou strašně dlouhé. Slunce zapadající čím dál tím později tomu také nepomáhá.

Sice nepiju (alkohol:), ale mám pocit jako bych tu dobu skoro celou strávil v lihu. Jsou tam dlouhé úseky, kdy si nejsem tak úplně jist, kde a co jsme podnikali…

Zpět do reality! Včera nám začal předmět: Neuronové sítě a vypadá to na poměrně rozumnou kombinaci teorie a praktických věcí, takže to snad nebude úplná nuda.

English vs Svenska

Do Švédska jsem odjížděl s přesvědčením, že půl roku mi bude bohatě stačit na slušné vylepšení švedština a tím, že budu všechno studovat v angličtině, si i tu opráším. Ani jedno z toho není pravda. Švédština tu není vůbec k ničemu třeba a pokud člověk není úplný debil, může tu žít dlouhá léta a nebude potřebovat víc než dvacet slov. Takže ke slovu přicházejí mé silné zásady a nutím se číst ve švédštině a zkouším co dovedu při nákupech apod., ale většinou to skončí nějakým nedorozuměním, takže je to spíš otrava než přínos.

Jedinou vtipnou vlastnostní „systému”, na kterou jsme narazili, týkající se jazykových schopností, je internetové bankovnictví. Nevím jestli na to mají zákon (nikdo to neví), nebo je to nějaká kartelová dohoda, ale místní banky mají internetové bankovnictví pouze ve švédské verzi a co hůř – a teď prosím o fanfáru – když jste ciznec tak vám k němu vůbec neumožní přístup, a to s odůvodněním, že neumíte řádně švédsky! „Tak to jsem nežral!” jak by se u nás v kraji řeklo. Pochopil bych jakékoli jiné zdůvodnění, ale nedostatečnost vašich znalostí jazyka je ta nejtrapnější výmluva, co jsem kdy slyšel.

S angličtinou je to trošku jinak. Švédové mluví anglicky poměrně dobře a velmi rádi a když si člověk zvykne na některé jejich typické chyby, tak nemá problém. Mezi ty roztomilé patří jejich vytvalé ignorování anglické výslovnosti „dž” tam, kde se vyskytuje písmeno „g” nebo „j”. Takže říkají například [:jérmeny:] místo„Germany” a [:jaket:] místo „jacket”. U ostatních cizinců už to tak jednoduché není. Se svými znalostmi hajím pěkný průměr. Zatímco pasivní slovní zásobu mám výrazně lepší než většina z nich – s tou aktivní už to tak výborné není, ale i tak bez problémů.

Dochází tu ovšem k nepříjemnému efektu, jehož výsledek Jana (D) vtipně nazvala – Erasmus English, kdy se navzájem učíme své chyby a celková úroveň vyjadřování nebezpečně rychle klesá. Už to zašlo tak daleko, že si přestávám být jistý v základních věcech, protože kolem sebe slyším každý den tolik různých, vesměs chybných, variant, že váhám zvolit tu správnou.

No nic, čas končit – dneska mě čeká další zkouška se zpěvákama a v noci takové menší grillování – to abychom řádně ukončili prázdniny:)

Takhle to vypadalo o velké, všesborové zkoušce minulý týden. Z fotky to není úplně jasné, ale je to dobře 120 členů všech sborů ze všech nationů z Uppsaly a celé to sežralo většinu soboty:o( Výsledek bude ale určitě stát za to. Čeká nás monstrkoncert pro asi milión lidí v onom velkém sále z oceli. Vůbec jsem netušil, jak to budé vážné, když jsem se k nim ze srandy přidal.

Bohužel nemůžu jako titulek použít prosté: „Kodaň” nebo tak něco, neboť jakmile někam nejedu sám, mám hned pnutí fotit lidi místo věcí a tak z Kodaně uvidíte velmi málo. Však já se tam ještě vrátím…

Cesta tam

Nakonec jsem jeli čtyři – Andrew (Austrálie), Claudio (Itálie), Katie (Kanada) a já. Auto se ukázalo jako bezkonkurenčně nejlevnější doprava. Benzín, trajekt, poplatek za most a ubytování (3 noci) = lehce přes tisíc švédských korun na osobu.

Z Uppsaly do Kodaně (700km) to trvalo, včetně trajektu a oběda, necelých osm hodin – což naznačuje, že jsme měli poněkud težší nohu na plynu:o). V centru Kodaně jsme začali hledat turistické informace nebo cokoli jiného, kde by šlo koupit mapu, protože se nám nepodařilo rezervovat ubytování a tak jsme se chystali na osobní obchůzku předem vytypovaných hostelů a levných hotelů. Turistické informace jsme sice nenašli, ale asi po pěti minutách si Katie všimla, že zrovna jedeme kolem jednoho hotelu z našeho seznamu. Na první noc měli jenom třílůžák s přistýlkou, ale pak už měli volno v „hostelových” pokojích. To bylo rychlé!

Po cestě jsme se trochu prospali, ujedli něco ze dovezených zásob a chvíli před půlnocí vyrazili do víru velkoměsta.

Už jsem tu měl nějaké fotky z Gamla Uppsaly, ale minulý pátek nás tam děsivě jarní počasí vytáhlo na piknik. Tuším, že jsem v Uppsale ustanovil nový rekord v nošení krátkých kalhot, protože mě normálně na ulici zastavovali lidi s tím, že na šortky a košili je ještě brzo – pche – když je na slunci přes dvacet stupňů – nemůže mě nic zastavit;)

Že nás bylo tolik – neváhali jsme porušit zákaz vstupu na gamlauppsalské pahorky a užít si poslední „sáňkování”.

Pak přišla na řadu dánská tradice házení/kutálení vajíček z kopce.