skriker

Sedátko ke kompjútru

författare - cnainee / 8. 1. 2006
computer chair

U počítače tráví čím dál tím více lidí čím dál tím více času. Poměrně protřepaným tématem jest ergonomie práce a pracovího prostředí. Nebudu zde bědovat nad neschopností designérů kancelářských nábytků, poněvadž paskvily typu počítačový stolek se zasovací kávesnicí pod stůl bez opěrky na předloktí si může pořídit jen masochista, nebo člověk který u počítače nesedí více jak hodinu denně.

Zaměřme se ale na posed. Ergonomickým klišé je sedět na židli vzpříma, nohy ohnuté v kolenou v úhlu devadesáti stupňů. Nejsem lékař, ani ergonomický odborník, ale řekl bych, že toto už ze samé podstaty je neergonomické. Lidské tělo potřebuje neustálý, byť minimální pohyb a fixovaná pozice tělo unavuje a nadměrně namáhá.

S pořízením laptopu jsem si zvykl pracovat v posteli. Nevýhoda je zřejmá, pracovní plocha stolu je pracovní plocha stolu. Na druhou stranu odpadly bolesti nohou. Po několika experimentech jsem zjistil, že je výborné sedět u pracovního stolu na židli v tureckém sedu, popřípadě provádět další polohování – jedna noha dole, druhá noha dole, atp. Zkrátka, různě se hýbat.

Klasické židle však tomuto polohování moc nepřejí. Idální židli s dostatečně velkým sedákem jsem znázornil na obrázku. Bohužel v prodejnách nábytku se mi nic podobného objevit nepovedlo. A je to škoda. Chápu že v práci by lidé pracující v tureckém sedu působili možná poněkud divně, proč si však nedopřát pohodlí doma?

Friends

författare - malyfred / 28. 12. 2005
Friends!

see you soon in Amsterdam!

Friday November 17, 1989

författare - malyfred / 17. 11. 2005

Well, this is a bad picture but who cares… everybody knows that November 17 is very important day for us.

November 17, 2005

Velvet Revolution on Wiki

Quest For The Lost Sea

författare - Martin Chlupáč / 12. 11. 2005

Troy Found Anew

The ancient city of Troy has been discovered several times already. It lies in Turkey, also in Britain, even in Finland … We came across an unknown work of a deceased amateur scientist who developed a theory (based on convincing arguments) that turns on its head the traditional explanation of Europe’s oldest written history.

The author says, for example, that the Argonauts stole the Golden Fleece in Romania, Ovid spent his exile in Serbia, Troy was in the mountains of Rumania and Ulysses lost his boat and his loot on the Danube. All this happened around a huge freshwater sea covering most of what is now Hungary. The sea dried up at the end of that ancient era and the world soon forgot about it. Well, at least the Pannon Sea seems to be a fact. Is the rest of the story real as well? That’s what I would like to know.

I am a TV director, not a scientist. I know for sure this is the sort of thing that promises an interesting movie. Erich von Däniken became famous with much less plausible theories. So I offer the basic arguments of the author. I intend to shoot a TV series about it in the future and I would welcome any contribution.

Pannon Sea


Skriker aka Trash

författare - malyfred / 6. 11. 2005

The Barguest, or Barn-ghaist of the Teutons, is also reported to be a frequent visitor in Lancashire. The appearance of this sprite is considered as a certain death-sign, and has obtained the local names of "Trash" and "Skriker." He generally appears to one of the family from whom Death is about to select his victim, and is more or less visible, according to the distance of the event.

I have met with persons to whom the barguest [bar-ghaist, i.e., gate-ghost] has assumed the form of a white cow, or a horse; but on most occasions "Trash" is described as having the appearance of very large dog, with very broad feet, shaggy hair, drooping ears, and eyes "as large as saucers." When walking, his feet make a loud splashing noise, like old shoes in a miry road, and hence the name of "Trash." The appellation "Skriker" has reference to the scream uttered by the sprite, which are frequently heard when the animal is invisible. When followed by any individual he begins to walk backwards with his eyes fixed full on his pursuer, and vanishes on the slightest momentary inattention.


Na koníčky!

författare - malyfred / 28. 9. 2005

V době gymnazijních studií jsme chodili sázet téměř denně. Já především na tenis, kolega hlavně na fotbal. Bylo to milé rozptýlení v čase poledních přestávek a protože jsme si drželi víceméně vyrovnanou bilanci, nedalo se to považovat ani za vyhazování peněz. To už je ale hodně dlouho pryč.

Tento víkend jsem byl poprvé v životě na dostizích (vstupné 100,-; permanentka 700,-) a povím vám, to je sázkařův skutečný ráj, splněný sen, pohádka.

Pro začátek nasajme trochu atmosféry (a rovnou ze sedmého dostihu):

Dobré, že? Pusťme se tedy do toho.

Nejdříve je třeba nastudovat, z „chytré knížky” za padesát korun, co znamenají takovéto šifry:

CH R II 2400 Andrés D. 57 2/14 TB hl.-2-2 3/4-2-hl.-krk-1-13-1/2-5-2 3/4-3 1/2-dal. 02:34,44

což nám mimochodem říká že v CHuchli na Rovině, v dostihu II. kategorie, na 2400 metrů, s žokejem Andrésem, při 57 kilogramech, skončil 2. ze 14 a byl to Tuhý Boj, ve kterém prohrál o HLavu. Pak následuje výpis výsledků ostatních koní a čas vítěze.

Ještě je tu návod – Jak si vsadit.

A můžeme začít!

1. a 2. dostih

V prvním dostihu neúspěšně sázím na svého prvního koně – Little Creek. Vzrušení je již mezi námi:)

3. dostih

Chuchle

Zde jsem úspěšně vsadil na „běláska” SAS, že skončí do třetího místa. Skončil druhý.

4. dostih

Chuchle
Stejná, a stejně úspěšná, sázka tentokrát na Whispera. Opět druhý.


Milostně o H. z roku 1999

författare - cyklista viktor / 19. 9. 2005

Bylo to 28. prosince, to si pamatuji přesně, protože jsem se celé Vánoce těšil až se vrátím zpátky do města a konečně jí budu moct říct, že už jsem to pochopil. Že už rozumím té každodenní obálce v mé poštovní schránce, že už cítím co znamená, když píše: „I am lucky, vzdyť ty taky” a že už hlavně vím, že já taky. Těšil jsem se jak půjdeme do kina, pak si někde sednem do hospody a ona dá svá čtyři piva, abych jí nakonec mohl táhnout do její tiché ulice a celou dobu říkat, co všchno jsem ještě pochopil. Jak se budu poprvé v životě usmívat tou čisotu radostí, protože kdo jiný už by se měl smát než já, když jsem konečně přišel na tu lásku.

Byla zima bez sněhu a do kina jsme skutečně šli. Jenže tísnivá atmosféra šla s námi. Filip Topol se opil a místo aby zabrnkal před Žiletkami dvě tři písničky – vystřihnul si celý koncert. A já si celou dobu maloval hrůzné představy, koho a proč to tam H. přivedla sebou. Proč z něho mám husí kůži a proč jsem se tak sarkasticky smál, když se ptal jestli nechci něco donést od baru než jsme vlezli dovnitř.

„…a voda zpívala a Slunce závojovalo…” chrčel Topol do mikrofonu a ruka našeho třetího se svezla H. po její ruce a mě bodlo tak hluboko až jsem se z toho strachu začal smát. Ne. Možná se mi to jen zdálo. Bál jsem se k ní otočit a trápil své periferní vidění snahou zachytit každý nepatrný pohyb odehrávající se tam na druhé straně.

Filipovi došla síla, jeho improvizace se začaly podobat jedna druhé, texty míchal jak mu přišly na jazyk a tak to organizátor utnul a pustil film. Chtěl jsem odejít. Měl jsem sice skvělý plán, ale ten se očividně objevil příliš pozdě. Zůstal jsem a se šíleným výrazem ve tváři sledoval jak se navzájem trápí lidé na plátně a srovnával to s trápením, které mi H. připravovala 30 cm ode mě.

Z filmu si nepamatuji nic, než: „Je přeci krásné, když se dva… až tři… lidé milují.” To jsem se opět začal šíleně smát, protože souhra dění tam a tady byla absurdní.

Film skončil a H. nevypadala štastně. Rozešli jsme se. Já šel po kolejích pěšky směrem od domova, protože bych čekání na tramvaj s ní a s ním nepřežil. Šel jsem pěšky do čtvrti, kde jsem nikdy nebyl a ve sluchátkách mi hráli čerstvě objevení Tindersticks.

Tři dny jsem nespal a křečovitě se střídavě smál a brečel nad šíleností té situace. Teď, když jsem pochopil, že jí miluji, to muselo skončit.

Amare Roma – cikáni přicházejí

författare - malyfred / 12. 9. 2005

Amare RomaPřed několika lety vzniknul cyklus Amare Roma, jehož cílem bylo přiblížit kulturu cikánů běžnému občanovi přes obazovku České televize. Ta ho v roce 2000 také odvysílala. Současně s tím vzniknul web na adrese amareroma.cz, kde byly nabízeny texty k jazykovým kursům, ukázky z některých dílů a několik písniček ke stažení. Po odvysílání projekt přestal kohokoli zajímat, doména se již na další rok nezaplatila a nad celým cyklem se zavřela voda zapomnění.

Již dlouho tvrdím, že všechno z produkce České televize by mělo být zadarmo dostupné každému občanovi České republiky, protože jsme si to již ze svých televizních poplatků zaplatili a máme tedy právo si, na naše náklady vyrobené, pořady užívat jak je nám libo. www.radio.cz budiž dobrým příkladem, že to jde.

Protože jsem web pro Amare Roma před těmi mnoha lety vyráběl já (a celé to vyráběla spřízněná firma VideoGraph) a našel jsem teď jeho kopii na CD – rozhodl jsem tyto stránky v původní podobě opět zpřístupnit. Tentokrát na adrese: http://fredfred.net/amareroma/.

Design odpovídá době vzniku a dnes již není zdaleka tak cool, ale něco hodnotných informací se tam stále nachází. Dozvíte se např. o historii a tradicích, typických jídlech (včetně receptů!), nebo si poslechnete pár hezkých písniček. Především doporučuji jazykové kursy, ve kterých se naučíte např.:
O dad the o papus čoren e mol.Táta a děda kradou víno.:)


Šantán

författare - malyfred / 5. 9. 2005
_slavonice.jpg

Račte si řát?

Alphonse Mucha – The Slav Epic

författare - malyfred / 2. 9. 2005 /
  • česky
  • english
Apotheosa z dějin slovanstva

More pictures:

More info:

The whole collection of 20 paintings is located in Moravský Krumlov.

Open daily except monday:
April – October
9am-12am 1pm-4pm
Contact

Slovanská epopej
© 2004 - 2024 malyfred