Everybody should read Dilbert's official web page every day.
But one should avoid any unnecessary work so I've created RSS feed for Dilbert. Just add this address:
http://fredfred.net/rss/rss.php?n=dilbert to your favourite RSS reader (e.g. orijinn.com).
Britský dokument Občan Berlusconi je svérázným portrétem nejkontroverznějšího evropského politika a ukazuje, čeho lze dosáhnout obratnou manipulací a za přispění moderních médií.
Nezapomeňte se dívat! Dávají to v úterý od 20:30 resp. ve středu od 23:00 na ČT2.
St ČT2 20:30
Čt ČT2 23:00 – Občan Berlusconi (Ozvěny festivalu Jeden svět)
Navrch si můžete ještě přečíst: „Berlusconi odešel z televizní debaty”
This psychedelic pattern can be observed during a training of an artificial neural network. It shows how the weights are being changed during 100 learning cycles. My master's thesis IS beautiful!
Vzhledem k mnoha opakovaným žádostem se k vám zase vracím s dalším dílem. Příznávám se dobrovolně, že jsem nepostoupila nijak mílovými kroky. Možná, že mnoho z Vás je již dále a měli by jste tedy dávat rady vy mě. V tom případě budu ráda za každý komentář.
Ale zpět k tématu. Jak jsem se zmínila již v prvním díle, kapitola číslo 3 mi byla osudná a odsoudila mě k zoufalství. Sednout si znovu k počítači a začít skoro od začátku bylo těžké. A tak jsem to protahovala, jak se jen dalo. Ano, veřejně si zde sypu popel na hlavu.
Dnes jsem tu opět s dalším dílem, takže je všem jasné, že jsem se nakonec překonala a vrhla se do práce. Lekci 3 jsem už tentokrát zvládla bez větších problémů. Následovaly lekce 4 a 5, které jsem poctivě odťukala přímo šnečí rychlosí, ale program mě pochválil, tak jsem se dmula pýchou jako páv. V lekci 5 bych však měla upozornit na jednu malou chybičku- v kolonce „úkol” je popis jak psát písmena R a L, ale fakticky jde o písmena R a U. Datlovala jsem zběsile dál, až mě zastavila pochvala na konci sedmé, opakovací, lekce.
A jaké je resumé? Nejsem ve 20. lekci, nejsem ještě ani v 10. Nemůžu říci, že ráda, ale často si něco zopakuji, a nestydím se za to. Ostatně, posuďte sami:
These are special days for our (italian) democracy. On The 9th of February we officially entered the 2 months elections period before the 9th of April, the day of the truth. Why do I call it that way? The actual Government lasted longer than any in our history and as a matter of fact it was the only one able to reach the end of the mandate. And, as everybody knows, our Prime Minister was the well known Silvio Berlusconi (aka "il Nano" – The Midget). The point is: has our society's immune system built a vaccine for this well known criminal? I'm not going to talk about what he has done (or should I say what he has NOT done?) in these last 5 years (in this post) for now, but I'll try to concentrate on his campaign, and his efforts to get elected again.
We have a special law for this 2 months period (from the day when the Parliament and the Senate are closed to the day of the elections) called Par Condicio. This law grants that both the coalitions (we have a sort of bipolar system) and their candidates get the same amount of time on televisions and radios following a principle of fairness. In the last month Silvio Berlusconi tried to delete this law as he pointed out that such an illiberal law is not democratic but, as his allied parties did not agree with him, he realized that the only way to fill the gap between his coalition and the opponents [at that time the opponent coalition was about 6 points ahead in all the polls] was to “invade” Italy's medias. So, for about two weeks, before the “par condicio” law would be applied, we had to see his face in all kinds of TV shows (he was guest even in shows in which the format did not include guests).
A pokračujeme v kurzu psaní pro začátečníky. Minule jsme si ukázali, že začít není vůbec těžké. Ovšem pouze pokud si odmyslíme několi hodin na nepohodlné židli s rukama v té nejméně vhodné poloze. Nevím, jak jiné, ale mě dnes bolelo celé tělo a hlavně záda.
Přes den jsem byla ještě plná optimizmu: večer sednu k počítači a budu prohánět kurzor celou noc. Ale tělo si žádá své, a tak jsem se rozhodla pro další drastické řešení – cvičení. Po návratu ze školy jsem překvapené rodině oznámila tuto novinku a odkráčela do fitness klubu, konkrétně na hodinu Power Jógy.
Po hodině usilovného posilování a protahování jsem jako nová. Příjemná únava se šíří po celém těle. Z toho ale plyne jedna zásadní věc – dnes už žádné psaní na stroji. Tak snad zase zítra…
Jak začít? Asi tím, že ačkoli už mám středoškolská léta dávno za sebou, neumím psát na stroji. Vlastně umím, ale ne „všemi deseti”. A jak jsem zjistila, je to dovednost opravdu žádaná. Je tedy na čase se nad sebou zamyslet a donutit své artritické prstíky k činu. Na dobrou radu přítele jsem si sehnala počítačový prográmek, který by mě měl naučit, jak se to dělá.
