IKEA logika
Tady nic nefunguje
Jsou věci, které se člověk dozví jen tak mimochodem, akceptuje je bez ptaní a pak se sám sobě směje.
Když jsme přilétali na Kubu, bylo plánováno dosednutí letadla na letištní plochu chvilku po 23.00 místního času. Palubní počítač ukazoval 22.00 a tak se zvídavější cestující ptali letušky, kolik je tedy opravdu hodin. „Tady nic nefunguje, ani ty hodiny… je 23.00″, byla trochu zneklidňující odpověď naprdnuté letušky. Ještě, že už jsme přistáli.
Když nás ráno budila ranní rozcvička kubánských školáků v 7.00, bylo mi jich líto. Z komunismu si toho moc nepamatuji, ale takhle krutý režim jsme my nemívali.
Po pár dnech se chystáme odjet z Havany do Trinidadu autobusem. Odjezd je ve 13.00, ale nějak se nám poštěstilo dorazit na nádraží už kolem dvanácté. Chlapík za šaltrem se usmívá a hned nabízí, že nás rovnou odvede k autobusu. Jaké je to překvapení, když na hodinách v autobuse svítí 13.00.
V letadlech Iberie nic nefunguje… ani ty hodiny. Tři dny jsme žili o hodinu jinak než svět kolem nás a ani nám to nepřišlo, to víte, dovolená.
Za týden nám Iberia posunula čas odletu – o hodinu – i když se možná jen přizpůsobili realitě. To se už nedozvíme, protože jsme ten den stejně neodletěli.
Where the inspiration comes from
Hugo Simberg's painting:
The poster of the Bathory movie:
full size:
Od Novy po Osmičku
Už se to v Čechách stalo smutným zvykem, že si novináři shánějí „ilustrační foto” tak, že vyťukají pár klíčových slov do images.google.com a použijí první výsledek, který se jim líbí.
Před pár měsící se tak moje fotky dostaly do hlavních zpráv tv Nova jako ilustrace k reportáži o jakýchsi změnách zákonů, týkajících se švédských obchodů Systembolaget. (viz images.google.com)
Včera přišel s překvapením „náš lokální plátek” – Osmička – Noviny městské části Praha 8 – měsíčník vydávaný Prahou 8 a zdarma rozhazovaný do schránek jejích občanů.
Osmička – první číslo roku 2008
Jsem poslední, kdo by chtěl, aby se za věci platilo, ale „slušnost” velí mít souhlas autora, nebo alespoň zmínit jeho jméno nebo www adresu. Tento zvyk do Čech ještě nedorazil.
Člověk je opět v tísni
Rok se s rokem sešel a je to tu zas! Ano, společnost Člověk v tísni opět hledá vhodného kandidáta na pozici "Projektový manager Kuba". Vzhledem k neúspěchu, který jsem zaznamenala při minulém pokusu, rozhodla jsem se pro veřejnou volbu – mám jim opět nabídnout své služby?
Zde jsou oficiální požadavky:
a tady pár mých životopisných údajů:
- VŠ vzdělání – Bc. Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mgr. Iberoamerikanistika (zaměření na Kubu ve 20. století)
- Jazykové znalosti: AJ a ŠJ – studium na univerzitě v Monterrey (Mexiko)
- Pracovní zkušenosti: stáž na Ministerstvu zahraničních věcí ČR – OVTSP, asistentka projetu ze strukturálních fondů EU…
- Již skoro rok pracuji pro velkou nadnárodní společnost pro španělské klienty
Na druhou stranu ale musím přiznat, že si už nejsem jistá, zda by taková práce stála za to. Věnuji se Kubě již několik let a opravdu mě mrzí, jak společnost Člověk v tísni prezentuje tuto problematiku veřejnosti. Osobně si myslím, že divadlo na Václavském náměstí a podpora několika jednotlivců a malých skupin, které reprezentují "opozici" na ostrově pro běžné Kubánce nemá význam. Pro většinu z nich je totiž mnohem tíživější, co bude po Fidelovi a ne to, co zažívají teď.
Protože se můj článek z února dočkal již po 18 hodinách a 30 minutách odpovědi ze strany zadavatele inzerátu o tom, že bych měla ukončit šíření uštěpačných pomluv, mám trochu obavy, jak to dopadne tentokrát. To by ovšem nemělo být překážkou vašeho hlasování. Takže se nestyďte a pište, je to na vás… Mám se hlásit znovu? :)
Člověk v tísni a nebo taky ne…
Před nějakým časem jsem začala hledat zaměstnání. Do půl roku bych měla skončit školu, a tak je na čase vrhnout se do pracovního procesu. Moje specializace je však trošku problém – něco z mezinárodních vztahů, něco z iberoamerikanistiky, nějaká ta zkušenost při studiu. A pak jsem našla na internetu, že společnost Člověk v tísni hledá koordinátory projektů pro různé oblasti, možno i na snížený úvazek.
Jaká byla moje radost, když jsem zjistila, že hledají někoho i pro Kubu. Požadavky byly: znalost jazyka, zájem, zkušenosti s vedením grantů a dotací z fondů EU, VŠ vzdělání v oboru výhodou. Dá se říci, že to jsem splňovala – semestr jsem studovala v Mexiku, o Kubu se zajímám poslední asi 4 roky a pracovala jsem na realizaci projektu ze strukturálních fondů EU. Co víc by ještě mohli chtít? Takže jsem napsala motivační dopis, poslala životopis a čekala.
Asi za týden mi přišla odpověď – nesplňuji podmínky, takže nepostupuji ani do dalšího kola. Přiznám se rovnou, že mě to trošku zarazilo. Nelenila jsem ale a zeptala se po důvodech. Tak prý pro to, že nemám žurnalistické vzdělání.
Asi každý rozumíme: „Práce spočívá v řízení a realizaci projektů na podporu lidských práv a demokratických změn v daných zemích." trochu jinak.
Jinak řečeno není důležité problému rozumět a zajímat se o něj, ale umět napsat to, co zaměstnavatel chce. Takže až se člověk příště dostane do tísně kdekoli na světě, tak bych se asi obracela jinam než do Prahy…
© 2004 - 2024 malyfred
