Na okno úsvit ťuká
a šeptá: Všeho nech
A je to něčí ruka
a je to něčí dech
A jsou to ústa něčí
a je to… Jsi to ty –
Srdce ty zahaleči
probuď se z dřímoty
krví mi naplň žíly
vichrem plic vzedmi hruď
Má lásko – pro tu chvíli
mně milostiva buď
Jiří Žáček
Obejmi mě
Výbor z milostné poezie
NIBIRU 2004
Oddechové čtení vycházející ze stylu anglických humoristicko-satirických románků: venkovská šlechta a její romantické záležitosti včetně lásky, násilí a oddaného služebnictva.
Více na jandovsky.cz
Stick Boy liked Match Girl,
He liked her a lot.
He liked her cute figure,
he thought she was hot.
But could a flame ever burn
for a match and a stick?
It did quite literally;
he burned up quick.
The Boy with Nails in his Eyes
put up his aluminium tree.
It looked pretty strange
because he couldn't really see.
Thanks to: http://homepage.tinet.ie/~sebulbac/burton/home.html
And don't forget to buy this book! (Where to buy?)
Kdybyste si někdo vzpomněl, jak sa ta knížečka jmenovala, byl bych vděčný.
Krádež zřejmě doprovází člověka po celou dobu jeho existence. Ukrást tři borovice může být, za jistých okolností, existenční čin. Děj se odehrál v Třeboni koncem 19. století a jeho hrdiny byli jak dva pražští vzdělanci, tak místní lidé, lesáci a pytlák.
The Barguest, or Barn-ghaist of the Teutons, is also reported to be a frequent visitor in Lancashire. The appearance of this sprite is considered as a certain death-sign, and has obtained the local names of "Trash" and "Skriker." He generally appears to one of the family from whom Death is about to select his victim, and is more or less visible, according to the distance of the event.
I have met with persons to whom the barguest [bar-ghaist, i.e., gate-ghost] has assumed the form of a white cow, or a horse; but on most occasions "Trash" is described as having the appearance of very large dog, with very broad feet, shaggy hair, drooping ears, and eyes "as large as saucers." When walking, his feet make a loud splashing noise, like old shoes in a miry road, and hence the name of "Trash." The appellation "Skriker" has reference to the scream uttered by the sprite, which are frequently heard when the animal is invisible. When followed by any individual he begins to walk backwards with his eyes fixed full on his pursuer, and vanishes on the slightest momentary inattention.
František Listopad
Bůh belhá klopýtá
z komory do kuchyně
vaří bramboračku
opláchne starou lžíci
sedne si u okna
dívá se udiveně
To jsem to dopracoval
„Znáš tuhle knížku?“ obrátil se na mne Miloš s omšelým výtiskem čehosi v ruce. Podobnými otázkami ve mně začínal pěstovat komplex méněcennosti. Já, který jsem tady měl být tak trochu přes literaturu, jsem většinu toho, s čím na mne chodil, neznal.
„Tohle asi znát nebudeš,“ řekl shovívavě a měl pravdu. „Roku 1933 vydal tuhle knížku v Londýně Sir James Jeans. Nové základy přírodovědy. U nás vyšla o čtyři roky později a na začátku padesátých let byla už jenom v antikvariátech. Jeans byl známý popularizátor vědy.“ Teď, patrně proto, aby nebylo Jeansovi mezi námi smutno, začal chrlit jména dalších jeho následovníků, kteří pojali ušlechtilý záměr seznámit tlupy ignorantů se základy fyziky a podobných exaktních věd, jako je kybernetika, teorie relativity a podobně.
Knížka měla bleděmodré desky a na vnitřní straně byl typický důkaz, že ji koupil v antikvariátu za 14 korun. Ve všech antikvariátech zapisují cenu stejně. Navíc tam bylo Milošovo jméno a adresa.
„Tahle knížka je pro mne přesvědčivým důkazem, že si lidé mají věřit, že mají ctít to, co každý má v sobě. Myslím tím naše lepší stránky.“
Na existenci stránek Jandovský.cz upozorňuje odkaz ve zdejším menu, ale naprostou novinkou je možnost stáhnout si některá z děl, tam zveřejněných, i ve formátech pro mobilní zařízení. Více viz Palmknihy.cz – Jandovský.
Každý jazyk je závratně složitou soustavou projevových prostředků. Každý jazyk tvoří v své celistvosti – tedy přes mnohé vnější i vnitřní obdoby a shody s jazyky jinými – projevovou soustavu zcela osobitou, nezaměnitelnou, nezastupitelnou, neopakovatelnou. Soustavu do té míry jemnou a složitou, že přiučit se cizímu jazyku je mozkový výkon už velmi značný a že naučit se mu dokonale je výsadou jedinců výjimečných.
Soustava tak náročná, zároveň však tak nesmírně významná pro veškerý život hmotný i nadhmotný nevyhne se otázce po své raison d'être, otázce, proč je vlastně na světě. Tato hamletovská otázka může ze zásek života vypadnout na jedince, může vycenit zuby na celý národ. Může neslyšitelně zaznít z úst lidstva, může zasyčet z jícnu světových dějin: Nač jsi vlastně na světě, češtino? Na takovou otázku je jen jediná odpověď. Slyšte ji: národní jazyk je neopakovatelným zrcadlem kosmu a nenahraditelným nástrojem, jímž se jedinci národa a jimi národ sám promítají do kosmu.
Tím zas je vysloven fakt dvojí. Zrcadlo kosmu -: zrcadlo, a buďsi sebebenátštější, je nástroj trpný, sluncím, ba i té pouhé naší planetě, tedy světu, nesejde přespříliš na tom, jak se zrcadlí ve vašich zracích a duších.
Ale ty průměty do kosmu – toť něco jiného, toť fakt aktivní, toť skutečnost, které génius světových dějin nemůže tak snadno nedbat. Nebude však promítání jako promítání. Nestačí výlučná a neopakovatelná povaha jeho projevových prostředků, tedy vypracovaná individuálnost jazyka, bude třeba, aby jedinečné projevové prostředky promítaly jedinečné obsahy psychické a duchové. Neboť vizte, čemu učí dějiny národního jazyka.
Než se ustavil národní jazyk, byly mluvy kmenové. Také každá z nich měla svou jedinečnou a nezaměnitelnou soustavu projevových prostředků. Ale když se ukázalo, že jedinečnost projevu není legitimována jedinečností obsahu, že psychických a mentálních shod mezi kmeny je daleko víc než růzností a že těch rozdílů valem ubývá, stal se z mluvy kmene ústředního, nejsilnějšího, nejmocnějšího jazyk celonárodní, a všechny ostatní kmenové mluvy poklesly na nářečí, na pouhý „idiom”, na tůňky hodně stranou od oceánu života.
Vývoj naprosto logický: neboť bez dostatečné odlišenosti duševních a duchových obsahů pozbývá jakákoli jazyková soustava svého nejhlubšího a vlastně jediného oprávnění a stává se pouhopouhou překážkou ve stycích lidí s lidmi, daremnou a pohoršlivou překážkou dopravní. A takové obstaculum dějiny na své dráze netrpí.
Jazyk každého z tzv. malých národů bude žít, dokud jeho jedinečná soustava projevová bude sloužit projevům jedinečné soustavy a organisace niterné. Tedy na historickou vteřinu tak dlouho, dokud duch a duše národa budou nezaměnitelné s každým jiným národním duchem, s každou jinou národní duší. Jediným životním oprávněním a ospravedlněním češtiny v očích lidstevních dějin je, že češství lze vyjádřit a vyžít jen česky a že češství je duševní, duchový, mravní fakt nezaměnitelný s jakýmkoli- stvím na světě.
Jakmile by se však češství stalo psychickou, spirituální, morální hodnotou zaměnitelnou i jen v podstatné převaze složek s vnitřním stavivem jiného principu národního, stane se z češtiny pohoršlivá a směšná dopravní překážka, kterou génius dějin smete.
Což všechno dohromady není pražádná mystika, nýbrž střízlivý počet dějinné účelnosti, aritmetika úkonnosti, funkce. Infinitesimální počet neomylně správný.
Integrál spravedlivosti nejsvrchovanější.
(Pavel Eisner – Chrám i tvrz)
A mně nezbývá než se začít stydět za to jak píši…
Shodou okolností se podobnému tématu věnoval jazykový poradce České televize – Petr Vybíral v článku Čeština před kamerou, ze kterého bych citoval: „V dnešní době stoupá prestiž mluveného jazyka, a to nejen toho spisovného. Pro diváka to znamená, že se dnes může (nejen) v televizi setkat s pronikáním nespisovných výrazů, a to i tam, kde byly ještě před pár lety nemyslitelné.”
Můj vlastní projev budiž toho důkazem. Otázka zní: kdy a kde to skončí?
(malyfred)
|
"Master Words for which people?" said Mowgli, delighted to show off. "The jungle has many tongues. I know them all." "A little thou knowest, but not much. See, O Bagheera, they never thank their teacher! Not one small wolfling has come back to thank old Baloo for his teachings. Say the Word for the Hunting People, then, – great scholar!" "We be of one blood, ye and I," said Mowgli, giving the words the Bear accent which all the Hunting People of the Jungle use. "Good! Now for the Birds." Mowgli repeated, with the Kite's whistle at the end of the sentence. "Now for the Snake People," said Bagheera. The answer was a perfectly indescribable hiss, and Mowgli kicked up his feet behind, clapped his hands together to applaud himself, and jumped on Bagheera's back, where he sat sideways, drumming with his heels on the glossy skin and making the worst faces that he could think of at Baloo. |
„Mistrovská Slova kterého národu?” ptal se Maugli maje radost, že se může pochlubiti. „Džungle má mnoho jazyků. Já je znám všechny.” „No, něco znáš, ale mnoho ne. Pohleď, Bagýro, nikdy nepoděkují svému učiteli. Nikdy nepřišel ani jediný malý vlček, aby poděkoval starému Balúovi za jeho učení. Řekni tedy slovo pro Lovecký Národ, ty velký učenče.” „Jsme z jedné krve, vy i já,” řekl Maugli, dávaje slovům medvědí přízvuk, jehož užívají v džungli všichni. „Dobrá! A nyní heslo ptačí.” Maugli odpověděl, přidav na konec průpovědi supí hvizd. „A teď pro Hadí Národ,” řekl Bagýra. Odpovědí byl nepopsatelný sykot, a Maugli vykopl oběma nohama do zadu a sám si zatleskal, a skočil Bagýrovi na hřbet, kde usedl na bok, kopaje patami jeho hebkou srst a dělaje na Balúa nejošklivější obličeje, které si mohl vymyslit. |
"Mästarorden för vilket folk?" sade Mowgli, förtjust att få visa sig på styva linan. "Djungeln har ju många språk. Jag kan dem allesammans." "Ja, du kan nog en del, men inte mycket. Där ser du, Bagheera, att de aldrig är tacksamma mot sin lärare. Inte en enda liten vargungare har någonsin kommit tillbaka för att tacka gamla Baloo för hans lärdomar. Nå, säg nu ordet för det jagande folket, du lärde man." "Vi är av samma blod, ni och jag," sade Mowgli och gav orden den björnbetoning som brukas bland alla de jagande folken. "Bra. Nu vill vi höra fåglarnas ord." Mowgli läste upp dem och visslade som gladan i slutet på meningen. "Och nu ormfolkets ord," sade Bagheera. Svaret blev en fullständigt obeskrivbar väsning, och Mowgli började skutta och dansa omkring, klappade i händerna åt sig själv och hoppade upp på Bagheeras rygg där han satte sig på tvären och trummade med hälarna mot det glänsande skinnet och gjorde de värsta grimaser han kunde åt Baloo. |
„Klíčová slova pro jaký lid?” řekl Mauglí a už se těšil, jak se blýskne, „Džungle má mnoho jazyků. Znám je všechny.” „Trochu, ale moc ne. Jen se podívej, Baghíro, to je nějaká vděčnost k učiteli. Žádné vlče jakživ nepřijde starému Bálúovi poděkovat za vyučení. Pověz tedy, ty moudrá hlavo, slova lovících šelem.” „Vy a já jsme z jedné krve.” Mauglí to po způsobu lovících šelem pronesl s medvědí výslovností. „Dobrá. A co řekneš ptákům?” Mauglí mu to zopakoval a na konci každé věty hvízdl jako luňák. „A hadům,” řekl Baghíra. Mauglí odpověděl přímo nepopsatelným sykotem, potom udělal kotrmelec, pochvalně si plácl do dlaní, skočil Baghírovi na hřbet, bokem se tam uvelebil, patami ho kopal do lesklé srsti a hrozně se na Bálúa šklebil. |
|
Author, autor, författare: Rudyard Kipling Translated by, přeložil, översättning av: Miloš Maixner, Britt G. Hallqvist, Aloys a Hana Skoumalovi |
|||
Tak se tedy učím jazykům, zvláště pak: …loveckému volání cizincovu, které je nutno opakovati hlasitě, pokud se naň nedostane odpovědi, kdykoli někdo z džunglího národa loví mimo hranice svých vlastních lovišť.
»Dovolte mi loviti zde, neboť mám hlad!«
P. S.
V pondělí jsem dělal první část zkoušky ze švédštiny.
