skriker

Jak nejlépe získat hotovost v cizině?

author - malyfred / 12. 2. 2005

Dnes jsem vyzkoušel výtečný způsob jak v cizině, snadno a v rozumném kursu, získat hotovost. Teoreticky by to mohlo fungovat všude na světě. V Čechách by se to dalo využít místo bankomatů!

Přijdete do sámošky, nakoupíte řekněme za 100kr a slušně požádáte krásku za kasou, jestli by vám nemohla naúčtovat kronor 400, že byste rád, po zaplacení kartou, dostal nějakou hotovost zpět. Ona se usměje a udělá to. Právě jste získal 300kr vyměněných ve slušném kursu. Dnes jsem tak koupil švédské koruny za 3,35 Kč kus. Což je jenom nepatrně horší kurs než nabízí nejlevnější směnárna co znám – Exchange v Kaprovce. Ti dnes nabízejí kurs 3,31. Např. ČSOB včera chtěla 3,38 Kč za jednu korunu švédskou.

Definitivně tím odpadá starost o hotové peníze při cestování. Stačí mít kartu a případnou potřebnou hotovost „vyměnit” v nejbližším supermarketu.

Aby tento fakt člověk zcela docenil, je potřeba vědět, že za výběr peněz z bankomatu v cizině se většinou platí nekřesťansky vysoké částky viz např. ceník eBanky, kde stojí: „Výběr hotovosti z bankomatu v zahraničí: 1,5% z vybírané částky, min. 140”!

U13 – Reggae Recipe

author - malyfred / 12. 2. 2005

Pátek byl zvláštní den. Tak tak jsem vstal, abych stihnul fiku ve čtvrt na čtyři, ale nedojel jsem tam. Cestou jsem fotil pár stromů a zastavil se u mě takový starý pán, řek' bych skoro sedmdesát. Ptal se mě na fotky a podobně. Dalších šest hodin jsme strávili v diskusi o světě současném i budoucím. Už jsme ale nestáli v parku, ale seděli u kafe. Jmenoval se Niels a je něco jako hostující profesor na místní universitě. Nikdy dřív jsem něco podobného nezažil!

Duševně zcela vyčerpán jsem plynule přešel do houpavého rytmu reggae na Rub-A-Dub club night v domovském nationu. Pět hodin reggae uprostřed zimy!

rub-a-dub

050211

author - malyfred / 12. 2. 2005 /
  • česky
location: Uppsala, Sweden; February 2005

B1

author - cnainee / 11. 2. 2005

Rano jsem vstaval brzy, jiz v 7:00. V 9:30 jsme meli setkani mezinarodnich sudentu v arealu univerzity. Nechtelo se mi platit za listek a tak jsem si rikal ze si zkusim onu cestu po toho hrozneho kopce vyslapnout. Ano cesta to byla vskutku hrozna a tak jsem jiz vlastnikem 20 jizd busem za lidovych 9.45GPB. Jedina svetla stranka cesty byli mili lide, kteri po ranu zdravi svym "Good morning" snad kazdeho. Rikal jsem si, jsi v anglii, chovej se jako anglican. A tak jsem na chlapka s mlikem spustil take "Good morning", jenze on si se mnou zacal povidat a ptat se na cestu kam to mleko ma odvezt… to si moc nepomohl.
Na setkani nam rekli hafo informaci ktere radsi jeste poskytli v papirove podobe, ponevadz by to vsichni jinak zapomeli. Take jsme si koupili na zitra za 16GPB vylet do Winsdor Castle. Dle jasotu ostatnich international students to vypada na slusnou party :O).
Mam zarizenou knihovni kartu, na tu byl potreba papir s uzivatelskym jmenem a heslem a tak se uz dostanu na internet. Take jsme s Ladikem byli u naseho koordinatora Dr. Juliana Padgeta. Fajn chlapik ktery nam vysvetlil ktere polozky v rozvrhu jsou dulezite a ktere ne. Odpoledne travim v knihovne a vecer me ceka spolecna vecere.
Jeste k pocasi. Je tu docela teplo, ale vlhko. Tomu se snad neda rikat dest, proste vlhko…

Praha – Bath

author - cnainee / 11. 2. 2005

Prvni cast cesty jsem zdolal LondonExpressem od student agency. Z Prahy – Florence se vyjizdelo v 17:15. V autobuse bylo pomerne malo mista, nicmene sedacky byly zrejme anatomicky tvarovane a tak se clovek ani moc nerozlamal. Vedle me sedel, jak jsem pozdeji zjistil Petr. Studoval v Plzni na FELu a ted je tam na dalkovym jako doktorand. Do Anglie jel na navstevu za pritelkyni. Mily to clovek, valnou cast cesty jsme prokecali nebo prospali. Prvni zadrhel nastal v Rovadove. Celnici vybrali pasy a pak se cekalo nejako podivne dlouho. Najednou se objevili celnici, kteri nasadili klepeta ze zachodu zrovna prichazejicimu romskemu spolucestujicimu, odtahli si ho sebou a nas bus pokracoval v ceste. K WC v Rozvadove uzitecna poznamka – za zachod se tam ma platit, nicmene to odnese ten prvni a ostatni si pak podavaji dvere s elektronickym zamkem :O).

Dalsi zajimava zastavka byla v Calais. Tam se prochazelo onou povestnou imigracni ulickou smrti. Z meho pohledu to ani nebolelo. Pohovor s imigracnim urednikem probihal naprosto opacne nez bych si predstavoval. Na jeho ceske otazky jsem se nezmohl reagovat jinak nez po anglicku. Dale me bludistem vedla celnice strednich let, ktera se do me evidentne zamilovala. Neustale se na me usmivala, a tak jsem si rikal ze preci jen chcu dojt na konec bludiste a usmival se na ni tez. Behem cesty bludistem sme se stavili na rentgenu kde zjistili ze doopravdy zadne drogy neprevazim.

Pote jsme najeli na vagonek, vagonek se zavrel a vlacek ho pul hodiny vezl pod La Manchem. Sami jsme pozorovali ono klesani a stoupani – jak zalehali bubinky. Prijelo se do cilove stanice a pokracovali jsme dale smer London. Zde takova odbocka. Kazdy vi ze anglani jezdi na leve strane. Sok ktery mi to ale zpusobilo byl nepopsatelny. Prestoze o tom vim, mozek to porad podvedome nevedel a vydaval signaly ze jedeme v prostismeru, ze se vybourame a ze mam vyskocit z okna. Ono i dalsi anglicke vychytavky jsou vtipne, treba takovy oddeleny kohoutek pro teplou a studenou vodu.

V Londyne jsme presli do haly Victoria station a u National Express si koupili listky dale. Tam jsem take udelal papa Petrovi a dale jel sam, samotinky… Listek me stal 14.50GPB.

Do Bathu jsem prijel v 15:55 zdejsiho casu, presne. Odebral jsem se do Carpenter Housu, zde si vyzvedl klicky a pak se presunul na kolej. Poznal jsem sve prvni spolubydlici. Cinana ktery nebyl moc sdilny, pote mexicanku Eliz, ta mi udelala nabidla veceri abych poznal mexickou kuchyn a jejiho pritele Daniela, anglicana.

Po vybaleni veci jsem se odebral do mesta – rozmenit penize, abych mohl zavolat domu. Takova banalita jako rozmenit penize na mince je totiz v anglii naprosto nepredstavitelna. Vsude vas posilaji do banky. Dole na koleji jsem potkal Mika. Ten je ze severni afriky, jeho rodina zije ve skotsku a delal manazera satelitni televizi sky. Je ale blazen do jazyku a tak je sel sem studovat. Sam se mi nabidl a proved me po meste, ukazal mi proslaveny obchudek Sainsburry's. Ceny jsou zajmave. Temer vse stoji libru. Chleba nejlevnejsi toustak 40p, lepsi vic. Dve kureci stehna byli za 2GPB. Kdyz se clovek dopusti onoho hrichu a zacne prepocitavat zjisti, ze ale nic neni vic nez jednou tak drahe jak u nas, takze dle ocekavani. Kdyz jsem se vratil z mesta, poznal jsem jeste jednoho vedlebydliciho z Bulharska a vecer mi na dvere tukala posledni – pata vedlebydlici cinanka jestli bych je nerozmenil na pradelnu ktera je hned na proti koleji. Kdyz me videla rozespaleho v pyzamu, hned ji to preslo.

U12 – Pseudo Yoik

author - malyfred / 10. 2. 2005

Pokud si vzpomínáte na tu skvělou píseň: „…nun – nuu nän – nää häi nan no – ma ne uu- nuu häi je – mu no – ma nän – nää häi nan no – ma…”, co jsem so o ní zmiňoval, můžete si nyní vychutnat její nastudování konkurenčním spolkem.

Download: Pseudo Yoik.mp3 – 2,3MB…

Gamla Uppsala

author - malyfred / 9. 2. 2005
místo: Uppsala, Švédsko; únor 2005


050207

author - malyfred / 8. 2. 2005 /
  • česky
location: Uppsala, Sweden;time: February 2005

U11 – pečení

author - malyfred / 8. 2. 2005

Opět odpadla přednáška a tak jsem při obědě a novinách zvažoval co s načatým dnem. Jsa hrdým členem OG nationu, rozhodl jsem se přiložit ruku k dílu a podílet se na pečení sladkého čehosi co se pak prodává během odpoledních fik.

Zatím jenom titulky:o)

Po odpoledni plném drobných příhod („až jindy Lakatoši”), jsme se shromáždili, my čtyři odvážní, na jednom místě a bitva mohla započít.

matroš


Before Sunrise + Before Sunset

author - malyfred / 7. 2. 2005 /
  • česky

Dvojice filmů, které dělí mezi sebou deset let ve skutečnosti i v ději. První (Před úsvitem) je o tom, že láska na první pohled existuje a co se může stát ze jediný den v letní Vídni. Druhý je o tom, že když to Bůh dopustí, může, to co před deseti lety vypadalo jako pozdně teenagerská pohádka, pokračovat i ve skutečně „dospělém” životě. Před soumrakem říká, že deset let není někdy dost na zapomenutí něčeho tak úžasného a že deset let může být jak nic, obvzlášť když svojí ženu nemilujete nebo váš přítel není nikdy doma.

Dva filmy, kde se neustále mluví a především ve druhém (Před soumrakem) se vlastně ani vůbec nic jiného neděje a přesto se vás dotknou, pokud tomu samozřejmě aspoň trochu fandíte:o)

Before Sunrise


before_sunrise1.jpg

before_sunrise2.jpg
before_sunrise3.jpg
before_sunrise4.jpg
before_sunrise5.jpg

Before Sunset


before_sunset1.jpg
before_sunset2.jpg
before_sunset3.jpg
before_sunset4.jpg
© 2004 - 2019 malyfred