skriker

Hertz nebrat

author - malyfred / 2007-01-28

Ano přátelé, Hertz. U této známe auta půjčující společnosti jsme si zarezervovali auto pro naši cestu po Mexiku.

Chtěli jsme něco dostatečně velkého pro tři lidi a jejich krosny, něco s čím bude trochu legrace, něco jako – Jeep Wrangler. Podle rezervačního formuláře by pronájem vyšel na cca 900 dolarů, což není mnoho a legrace by mnoho určitě bylo. Na Sonyho nátlak a po zvážení, zda opravdu má smysl vyhazovat peníze do vzduchu jsme ale přehodnotili naše požadavky a vyšlo nám – něco jako Dodge Neon za necelých 100 USD za týden. Těsně před odjezdem ovšem zvedli cenu na $144 a tak při rezervaci přes internet, přičtení daní, servisního poplatku a speciálního letištního poplatku byla výsledná cena na 20 dní $578. Nicméně i to byla částka veskrze přijatelná.

Jaké ale bylo naše překvapení, když po příletu do Mexika nám paní řekla, že to je bez pojištění a tudíž si na mojí kartě zablokují několik tisíc dolarů, aby měli zálohu pro případ kompletního zničení auta. Kdo by to byl řekl, že je to bez pojištění, když v rezervačním formuláři o nějakém pojištění není ani čárka, nedej bože, že by si ho člověk mohl třeba vybrat předem. Pojištění existuje několik druhů, ale jediné opravdu použitelné je to, jež pokrývá vše a hle, zde je háček. Takové celkové pojištění si lze přikoupit za „pouhých” $39 na den!

Je to tak, počítáte správně – to dává $273 na týden, čili skoro dvojnásobek částky za pronájem. Nebohou paní na přepážce Hertzu na letišti jsme málem utloukli, když nám to vysvětlila a začali jsme vymýšlet co s tím. Chvíli jsme se s ní dohadovali a nakonec nabídla cenu „včetně úplně všeho” 12000 pesos ($1200). Bohužel moc jiných možností nám nezbývalo a taková cena se po vydělení třemi dala ještě snést.

Hertz

Nechali jsme se tedy odvézt na parkoviště Hertzu a v tamější kanceláři si celé kolečko zopakovali znovu. Jen ještě o jednu úroveň výše. Nejprve jsme řekli kdo jsme a co chceme, slečna (na obrázku vlevo) nám to celé spočítala a přišla s cenou přes 1600 dolarů. To už Sony nemohla vydržet a začala se spravedlivě rozčilovat ve španělštině. Do toho jsme ji já a Claudio podporovali anglicky, že od paní na letišti jsme dostali výslednou nabídku $1200 a přes to nejede vlak. Slečna v zimní bundě nakonec vymyslela možnost zrušit stávající rezervaci, abychom nemuseli platit letištní poplatek, auto si půjčit na Sonyho jméno a k tomu přidat mě jako druhého řidiče. Po pěti minutách a velkém vyšívání v počítači ji cena vyšla přes 1800 dolarů. To už bylo moc nejen na Sonyho, ale i na mě s Claudiem. Střídavě jsme slečně vysvětlovali, že za takové peníze si tu můžeme koupit auto celé a ne si ho jen půjčovat a že si z nás snad dělají srandu.

Po hodně dlouhé chvíli mírně vzrušených emocí jsme došli k částce 14000 pesos včetně všeho. Bohužel to funguje tak, že jim musíte dát do zástavy podepsaný bianco „šek” a peníze si z karty strhnou až při vrácení auta, takže nás obcházely obavy z podobného vyjednávání na konci cesty.

Dostali jsme tmavě modré Mitsubishi Lancer, naházeli do něho věci a vyrazili na cestu.

No comments yet.

Sorry, the comment form is closed at this time.

© 2004 - 2018 malyfred