autor - malyfred
/ 26. 3. 2005
„Crrrrrr!”
„-Do ha****! Kdo to je?! Dyť je… PŮL OSMÝ!”
„-Ahaáááá – pán je od dělníkůůůů – tož to vítejte.”
Takže, když už jsem ve čtvrtek vstal tak brzo a hned vzbouřil tolik adrenalinu – přišlo mi líto toho nevyužít a rovnou zčerstva jsem chtěl naběhnout na Studentstaden a začít tam cosi řvát o idiotech a svých třech tisících švédů měsíčně.
Když jsem ale vyšel ven a tam čekal ten nejnádhernější jarní den na světě, přišlo mi líto si ho kazit a tak jsem sám sobě hned začal nalhávat, že mi vůbec nevadí jít si čistit zuby do vedlejšího baráku a ani trochu si nestěžuji na nízkou teplotu vody ze sprchy tekoucí.
Kdo si počká ten se dočká. Jaký má smysl se honit po cizím městě v mínus dvaceti, když jeden krásný den, pro to stvořený, prostě musí přijít. Já čekal s návštěvou Stockholmu dlouho – dva měsíce – a vyplatilo se. A po chladné, přesto příjemné, ranní sprše bylo rozhodnuto – snídaně až ve Stockholmu.
Byl to den takových „cool” zážitků:o) Hned první přišel cestou vlakem (40 minut z centra do centra), když jsme vjeli do hrozně dlouhého tunelu, až mi to přišlo podezřelé, a co neslyším. Hlášení že ve stanici Arlanda (pro neznalé: letiště) jsme za minutu. Supr – podzemní stanice, aby se nahoře ušetřilo místo a čas cestujícím.
Ve Stockholmu jsem nikdy nebyl, ale neváhal jsem se pustit do objevování velkoměsta bez mapy – tak trochu poškádlit své orientační schopnosti. Jako ostřílený obyvatel Prahy bych neměl mít problém najít centrum, ne?
Neměl jsem.
Stockholm příjemně překvapil. Gamla stan (Staré město), okupuje celý jeden ostrov a živě si dovedu představit, že bych tam bydlel. Trošku připomíná starou Prahu a to že se rozprostírá na kopci je jenom třešinka na dortu.
(celý příspěvek…)
