skriker

System DeJaVu

Zítra jdu volit a vy byste měli jít též. Zde je stručné zdůvodnění, proč by každý občan České republiky jít volit měl, i když má pocit, že není koho. Váhavcům poradím, jak si vybrat stranu tak, aby společnosti prospěli a přitom neměli špatný pocit.

Proč jít volit?

I když máte dojem, že není koho volit – asi dokážete určit, které straně byste v žádném případě hlas nedali. No a když volit nepůjdete, tak takové straně, pokud se dostane do parlamentu, poměrnou část svého hlasu ve skutečnosti dáváte a to není příjemné pomyšlení. Jediné řešení je jít volit.

Koho volit?

Domů jste určite dostali obálku s hlasovacími lístky. Otevřete jí a zkuste postupovat podle následujícího návodu:

1. Pokud máte již vybránu stranu, kterou chcete volit – volte jí. (a dále už nemusíte číst:)
2. Pokud vybráno nemáte, ale víte, že nějakou stranu určite volit nechcete, tak její hlasovací lístek vyřaďte, ať se vám tam neplete při dalším rozhodování.
3. Rovněž vyřaďte všechny lístky takových stran, proti kterým v zásadě nic nemáte, ale myslíte si, že jejich působení v české politice neodpovídá tomu, co slibovaly.
4. Zbyly vám tedy pouze strany, které jsou vám nějakým způsobem sympatické (nebo vám alespoň nevadí jejich program a stávající projev) a strany o kterých nic nevíte. Vyřaďte ty lístky, které patří stranám nebo sdružením, o kterých si myslíte, že jsou jen obskurními spolky bez skutečných politických cílů.

Ze zbytku je třeba si vybrat. Pokud jste schopni zbývající strany seřadit podle jakéhokoli měřítka, udělejte to – pomůže vám to při vybírání.

Pokud opravdu nevíte – zvolte náhodně!

Máte tak zaručeno, že váš hlas nebude započítán (ani částečně) žádné ze stran, pro niž byste nikdy nehlasovali a náhodnou volbou alespoň podpoříte pluralitu názorů, což vám dává šanci, že se příště objeví nějaká nová strana a vy konečně budete mít koho volit.

Uvedu zde jen několik odstavců z článku Pavla Kohouta uveřejněného v Lidových novinách. Navíc přidám dva grafy – spojitost si jistě každý najde sám.

Vývoj státního dluhu Švédska
zdroj: Riksgäldskontoret

Z celkového počtu 5,8 milionu Švédů v práceschopném věku jich 1,4 milionu (tedy zhruba 24%) žije z vládních výdajů. Skutečně pracuje jen asi 3,6 milionu osob.

…

Největší švédský odborový svaz Landsorganisationen, který je tradičně blízký vládní sociální demokracii, nedávno připustil, že skutečná úroveň nezaměstnanosti může ležet poblíž 20 %. … Jako ekonomicky aktivní jsou totiž počítáni i nezaměstnaní, kteří se účastní rekvalifikačních programů, dlouhodobě nemocní anebo osoby zařazené do jiných státem placených programů, vytvářejících umělou přezaměstnanost.

….

Oficiální evropské statistiky udávají, že míra chudoby ve Švédsku (a ve Skandinávii vůbec) je velmi nízká. To je však jen statistický trik, který vyplývá z toho, že evropská metodika definuje chudé jako osoby, které pobírají méně než 60 % průměrného příjmu. Evropská metodika měření chudoby tedy ve skutečnosti zobrazuje míru rovnostářství, nikoli skutečnou životní úroveň.

…

V průměru jsou Švédové o třetinu chudší než Američané v přepočtu na paritu kupní síly. Ale i chudí Američané mají zpravidla lépe vybavené domácnosti než Švédové s průměrnými příjmy. Pokud jde o velikost bytů vyjádřenou v metrech, chudí Američané a středně bohatí Švédové jsou na tom zhruba stejně, jak ukazují data švédské organizace Timbro. Uvážíme-li velkou míru skutečné nezaměstnanosti a vysoký podíl státních úředníků, skuteční pracující se musejí doopravdy ohánět, aby vydělali sami na sebe i na všechny, které živí svými daněmi. Běžný pracující odvádí státu prostřednictvím různých daní a dávek zhruba dvě třetiny svých příjmů. Pokud má některý Švéd pochybné štěstí, že patří mezi „bohaté“ s příjmem kolem 40 tisíc dolarů ročně (což je mimochodem v amerických poměrech považováno za podprůměrný příjem), stát mu z hrubé mzdy „velkoryse“ ponechá kolem dvaceti procent.

…

zdroj dat: Ministerstvo financí ČR

…

Při zachování dosavadního trendu má Švédsko před sebou roky a desetiletí postupného ztrácení pozic vůči zbytku světa. Kdysi bylo nejbohatší zemí na světě, nyní je v žebříčku OECD na 19. místě ze třiceti zemí. Katastrofa to není. Ale skutečný úspěch vypadá jinak. Švédský model současného typu není schopen zabezpečit lidem práci. Vede k zaostávání v životní úrovni a k nezadržitelnému poklesu kvality služeb.

…

Pokud by se Česká republika měla inspirovat švédským modelem, měla by se ohlédnout do doby, kdy tento model byl nejúspěšnější, tedy do padesátých let. V současném jazyce se tento recept na úspěch nazývá ultraliberalismus.

Zdroj:

• Lesk a bída švédského socialismu [LN]

Související odkazy:

• Továrna na absolutní sociální stagnaci [LN]
• Česká republika se kloní doleva, doleva, doleva a ještě více doleva [Skriker]

In the end, we are free. Maybe. On May the 17th the President of the Republic Giorgio Napolitano instructed Romano Prodi to form the new government, and since then he is Prime Minister of Italy. But not without a fight.

Since the days of the election, which ended the 10th of April, a huge amount of news happened in Italy.
The election has a big story on its own. The first two exit polls gave Romano Prodi winner with 54% and Berlusconi loosing with 46% of preferences. But as the results of the counting began to arrive to the media it was clear that Romano Prodi wasn't going to win easily as expected. At 23:00 Berlusconi even took over the opponent's coalition and was beaten only at 3:00am (the results were expect a lot before, but we are still talking about Italy after all) with a difference of about 24.000 votes (over about 40.000.000 voting people).

The big fight was at the Senate were Romani Prodi reached a majority of two senators (thanks to the Senators representing the italians living abroad).

No need to say that Berlusconi decleared himself the moral winner of the elections considering the 5 years of unfair opposition by the “communists”.
The following days were filled by Berlusconi's accusations of illegal voting asking an official recounting of some hundreds of thousands of votes.

He also never phoned, as it is usual to happen in these circumstances, Romano Prodi to congratulate.

The votes were verified in a couple of weeks and the results in the end didn't change the situation. Berlusconi is still, today, complaining of illegal results.

After the results were officialised the new Parliament was nominated and the Presidents (of The Senate and of the Lower Chamber) were elected. Franco Marini was elected President of the former and Fausto Bertinotti of the latter. La Casa delle Libertà proposed Giulio Andreotti for the Senate, an 87 years old politician who was our Prime Minister 7 times and was accused of relations with Mafia.

This last month was also the date of the expiration of Carlo Azeglio Ciampi's 7 years long Presidentship of our Republic. It was decided that the new President would nominate the Prime Minister. Giorgio Napolitano is now the 11th President of Italy.

4 days after his election, Napolitano instructed Romano Prodi to form the new government, the same day after 10 years.

It will be difficult for the actual Government to do big changes to our system with a difference of just a few Senators and Berlusconi is already promising he will be back in charge before Christmas (what a present!).
We have our opportunity to do a step over, to take care of this “anomaly” who is Berlusconi. We have time at least to change our Antitrust rules and our laws which regulate the interests conflicts so that even if the new Government wouldn't last more than 6 months, il Nano wouldn't be able to candidate again.

We are now allowed to dream.

v České republice

V grafu je vyznačen půměrný plat v České republice, tak jak ho zveřejnil Český statistický úřad.

Ukažme si, co se skrývá za pojmem „průměrný plat”.
Průměrný plat je:

• hrubý: 20.841 Kč (~720€)
• čistý: 15.670 Kč (~540€)
• celkové náklady zaměstnavatele: 28.136 Kč (~970€)
  Což znamená, že zaměstnavatel za vaši práci platí 1,76krát více, než kolik ve skutečnosti vyděláváte!

Tento efekt se ještě zvýrazní pokud máte nadprůměrný příjem. Řekněme, že vyděláváte jako průměrný Němec. Potom máte plat:

• hrubý: 46.000 Kč (~1.600€)
• čistý: 31.600 Kč (~1100€)
• celkové náklady zaměstnavatele: 62.100 Kč (~2.150€)
  Což znamená, že zaměstnavatel za vaši práci platí dokonce 1,96krát více, než kolik ve skutečnosti vyděláváte!

Většina (všechny?) evropské vlády se domnívají, že progresivní zdanění je správná věc. Nedovedu si představit, že bych to dokázal změnit, ale domnívám se, že by vláda neměla skrývat fakt, že zdanění je ve skutečnosti mnohem vyšší.

Váš zaměstnavatel za váši práci platí dvakrát více
než kolik vyděláváte!

I often ask Berlusconi's supporters about the opinion foreign countries and journalists have about us. If, as Mr.B says, in Italy everything is controlled by the communists, from television (that's incredibly silly as he controls 90% of the television) to newspapers, tribunals etc., that shouldn't be true about foreign sources.

I post two links to articles by foreign online newspapers here:

• Newsweek (USA):
  The Rise and Fall of Berlusconi
• The Economist (UK):
  A “martyr” with some method in his madness

Here, in our beautiful Republic, we have at least three big newspapers: La Repubblica, Il Corriere della Sera and Il Sole 24 Ore. The first one doesn't hide it's central-left wing position and anti-berlusconi policy, but Il Corriere was a big supporter of Mr.B. during the last elections. It was pretty shocking to read two weeks ago the editorial by the newspaper's Director Paolo Mieli where he officially suggests the election of Romano Prodi and of the central-left wing coalition.

Il Sole 24 Ore is Confindustria's newspaper. "Founded in 1910 Confindustria is the lead organization representing the manufacturing, construction, energy, transportation, ITC, tourism and services industries in Italy." It's director is also suggesting the left wings coalition election, which is a representative opinion considering it comes from a "business" newspaper which is supposed, by common-sense, to support Berlusconi.

Three big events happened since my first post that I'd like to report and comment:

1. Berlusconi's visit to USA's Congress: 1 month ago (the 1st of March) Berlusconi was invited for a speech where he talked about USA as the example of freedom and democracy. He told a small story about his father bringing him to the military graveyard explaining him about the sacrifice of Americans during WW2 to set us free. He later recieved the Intrepid Freedom award for his efforts to promote and defend the values of freedom and democracy. Useless to say that in Italy this was considered nearly like a "joke", one of those Mr.B. likes to tell during his TV shows. One of his Tv channels broadcasted the whole speech LIVE and this was criticised in Italy considering we are under elections (do you remember about the Par Condicio law?). My personal opinion is that it's not a bad thing to broadcast our Prime Minister's visit to USA's Congress, but it's a pretty weird coincidence this happened 1 month before the elections… and on his own TV channel. But we are just wrong-minded communists.
2. Official Face-to-Face between Romano Prodi and Silvio Berlusconi: we had the first of two face-to-face discussions using USA's rules (each of them had 2:30minutes for their answers plus 1 more minute to add something). It was hard to see a winner out of this fight, but the polls reported 1 more point for the left-wing coalition. Berlusconi's reaction was a big attack to this face-to-face format, stating it's illiberal. Pretty funny considering it was him who pushed Prodi to accept this fight and considering that the rules were accepted by both the politicians.
3. Berlusconi goes to Annunziata: Berlusconi was invited to Mrs. Annunziata's (former state TV's fairness authority guarantor) "30 minuti" (30 minutes) TV programme. But only after 15 minutes Mr.B. left the show after repeatedly requesting Mrs. Annunziata to ask him to explain his government plan for the next 5 years. As a reaction Mrs. Annunziata kept on asking him to answer to HER questions, as that is the aim of a journalist. The result was Berlusconi's escape from the programme.

   It's a common opinion that Annunziata looked for the clash, but for sure she was the first journalist, after many years, who disallowed the Premier from performing his own TV show.

I strongly advice reading the two quoted articles.
As usual Wikipedia does a great work.

This post can be understood properly only by those who have a longer experience with Sweden, Swedes and their culture.

postershop.co.uk

Well, this girl looks as Swedish as possible. Am I right Claudio?:) But the most Swedish "stuff" around is something else, something extraordinary!