Klubová noc všech klubový nocí dohromady! Lze vidět cokoli! Lze slyšet cokoli! Pět stages, pět barů, tři patra hudby!
Fronta ve dvě ráno a můj oblíbený párkař. Zde by se měli poučit čeští párkaři a obrážet kluby během akcí, aby hladovějící návštěvníci měli se čím ukojit!
Slibuji, že už si nikdy na nic nebudu stěžovat! Nebo aspoň ne tolik. Dneska totiž přišel dvoumetrovej typ, zaklepal mi na dveře a podal výše zobrazený papír. Stručně to okomentoval: „začneme příští týden ve středu a dýl než 4 týdny by to trvat nemělo”. Prosím?
Tak mi vysvětlil, že když předchozí nájemník vyklízel můj pokoj, tak při kontrole zjistili, že je třeba zrekonstuovat mojí koupelnu. Cože? Proč? Kdyby jí něco bylo, tak bych si určitě už dávno stěžoval, ale mám pocit, že je přesně v takovém stavu jak má být. Ne, ne – je třeba jí zrekonstruovat a to znamená: sundat obklady, vykopat podlahu, všechno vysušit a udělat to znovu. eh? Jo a začínáme každý den v osm ráno. Cože? A říkal jste ČTYŘI TÝDNY? Ano – ale po tu dobu si můžete zažádat o klíč k náhradní koupelně v přízemí.
Supr – to jsem přesně chtěl slyšet…
P.S. Můžu si vybrat barvu a vzorek nových obkladaček – juchůůůů!
A já se ptám proč? Proč? Proč?!
Nejraději bych vůbec nezačínal, neboť smůla prostě není žádná legrace a už mě to nebaví. Ale asi bych se neměl nechat tak snadno rozházet, takže směle do toho.
V pondělí jsem se zase vrhnul do prádelny, řešit odpovídající problém a v tom nadšení jak si to všechno umím dobře naplánovat, protože všichni prali přes víkend a já tedy nemusím čekat ve frontě, jsem naložil dvě pračky a ve volné hodince si skočil na nákup. Pak jsem nacpal prádlo do sušičky a ve volné hodince zkusil pořešit domácí úkoly ze švédštiny – to se ale nějak protáhlo a mezitím mi prádelnu zavřeli (zavíraj ve 23.00). Nevadí, ráno to prádlo vyzvednu. Trochu jsem si pospal a tak nějaký nedočkavec všechno ze sušičky vyndal a moje košile, ponožky a spodní prádlo bylo… leckde:o( Proč?
Cestou z prádelny jsem zjistil, že se mi někde podařilo ztratit klíč od zámku na kolo. Sice mám skvělého bika před barákem, ale chodit musím pěšky:o( Proč?
Včera večer jsme s Anneliese zapracovali na mém novém sestřihu. Mám teď… kratší vlasy než předtím, hádám tedy, že se operace asi zdařila.
V úterý jsem si koupil nové kalhoty v H&M. Za dvě stě vočí v super slevě by byla chyba je tam nechat, obzvlášťe když už jsem tady tou cyklistikou jedny prodřel. Co bylo ale zvláštní, že v tom obchodě zrovna mají rekonstrukci, ale ani je nanapadne, že by zavřeli, takže tam mezi podpsenkama stál chlap s obří motorovkou a krájel nějaký trámy a vedle něj se proháněly slečinky spodního prádla chtivé. O patro výš zase malovali, ale to spočívalo v tom, že si sebou týpek nosil kus igelitu asi tak 2×3 metry vždycky přikryl nejbližší věšák s oblečním a hotovo. A všichni žili štastně až do smrti.
Trvající problém chybějícího klíče k zámku na kolo, jsem ukočil zakoupením jedněch elegantních kleští a zámku nového. Ztratil jsem jakoukoli důvěru k cyklistickým zámkům, protože přeštípnutí toho starého trvalo asi tak půl sekundy!
Před měsícem jsem si koupil externí harddisk ke svému notebooku. Před týdnem jsem tam přesunul všechny fotky. Včera harddisk naprosto přestal fungovat a nejde nic – ani zformátovat. FUCK!
Nemám tedy jedinou písničku, jediný film, jedinou fotku z mého pobytu tady – nic. PROČ?!
Laid down: 11 Apr, 1936 Germaniawerft, Kiel
To byl ten slavný den, kdy padlo číslo 100+1 mnou napsaných příspěvků. To byl ten slavný den, kdy WordPress verze 1.5 přišel mezi nás. To byl ten slavný den, kdy jsem
„…si chtěl koupit
komín který v poli zdál se
jiným zbytečný…”
To byl on!
P.S. Protože nic není bez chyb, tak ani nový WordPress – otestujte tedy prosím na těchto stránkách všechno co vás napadne, díky!
Nina Simon je božská. Každý od ní něco někdy slyšel. Na různých „The Best Love Songs I-X” se objevuje často. V každém druhém filmu v pozadí slyšíte její nezaměnitelný hlas pobrukovat v rádiu. Ale to je jenom jedna z mnoha jejích tváří. Je to tvář unylá, dobře prodejná. A snadno se stane, že přehlédnete zbytek díla této famozní, klasicky školené, klavíristky a zpěvačky jakých nebylo mnoho.
My baby just cares for me (mp3) je ukázkovým příkladem „hitu”, který někdy slyšel snad i největší jazzový ignorant. Píseň je to šmrncovní, něžná a dobře prodejná.
Oproti tomu Sinnerman (mp3) nebo předělávka slavné House of the rising sun (mp3) vás zvednou ze židle. Cover verze byly vždycky silnou stránkou Niny Simone a když se do toho opřela se svojí drtivou energií – to nemohlo dopadnout špatně!
Důvod přoč ji milovat leží však jinde. Když se dost rozněžnila a vyřádila – mohla začít. A tím nemyslím nějaké trapné pozpěvování, tím mám na mysli zpívat o tom jakou měla v životě smůlu, jak stárla a stávala se ošklivou tlustou černoškou a nakonec dožila v cizí zemi (Francii), protože doma – ve Spojených státech – to už nešlo. Třeba proto, že se „doma” cítila jako ve Four women (mp3) a nebo možná opravdu chtěla slyšet něco víc – Tell me more and more and then some (mp3).
Když jí na pohřbu před dvěma lety hráli „Ne Me Quitte Pas” od J. Brela nejeden fanoušek zamáčknul slzu. Vy ji zamáčkněte také a k tomu mohu doporučit „Ultimate Nina Simone” což je velmi slušný výběr z její vážnější „tváře”. (koupit lze třeba na Amazon.com)
Ráno vstanu a opařím se čajem. Skoro tak. Ráno jsem vstal a vyrazil do mizerného počasí hledat Gimogatan 4, kde se konala moje první zkouška (E-commerce and security). Gimogatan je naprostá řiť světa kdesi na okraji Uppsaly v samém středu průmyslové zony – krásné místo tedy.
Protože Švédové mají systém na všechno, nemohlo mě zarazit, že i zkoušky probíhají systémově. To se vyhlásí určité datum, pronajme taková slušně vypadající tělocvična a v ní, pod dozorem osob k tomu určených, se koná zkouška hned z několika předmětu za ráz. Začínáme v 9.00 přesně.
Každý má na zkoušku 5, slovy pět, hodin. Ať je to zkouška jakákoli. Mají tam všechno co můžete po tu dobu potřebovat i záchody přístupné pouze z této místnosti, aby se opravdu nedalo podvádět. Jen jídlo je třeba si donést vlastní:o)
↑ To je Henrik – týmový kolega.
Zatímco projekt (Aukční server v Javě pod Tomcatem) jsme za boha nemohli stihnout dodělat ve slušné kvalitě během vyhrazených 5 týdnů, test byl tak lehký až jsem se styděl. Odpoledne následovala ještě prezentace technických záležitostí naší práce cvičícímu. To byl ovšem slušný oříšek, neboť s námi strávil minimálně hodinu a kladl velmi zákeřné otázky ohledně návrhu a následné implementace naprosto čehokoli co ho napadlo a navíc to chtěl ukázat přímo i v kódu, takže žádná radost. Také nás donutil nakreslit několik schémat a popsat různá možná vylepšení a bezpečnostní problémy – no prostě si nás opravdu řádně proklepnul.
Naštěstí tady na nějaké termíny moc nedají, takže dokumentace business plan a podobné záležitosti stačí dodat později. Zatím mě tedy čeká zhruba čtrnáct dní volna, než začne druhá půlka semestru.
Obrázky jsou ještě z doby kdy mrzlo až praštělo a všude bylo fůra sněhu. Před pár dny se počasí zbláznilo a od té doby je stále nad nulou ale současně sněží, takže všude je ta úžasná břečka, co jí jistě každý zná, a já, nemaje blatníků, získávám stále více na leopardní přitažlivosti, jsa rozkošně skvrnitý od čepice po tkaničky – zepředu i zezadu.
Technické obory mají areál na opačném konci Uppsaly (Polacksbacken) než bydlím (Kantorsgatan), ale na oplátku je to schované v lese, takže to aspoň hezky vypadá.
Škola je samozřejmě na kopci (bývalá kasárna) a je takovým nepsaným pravidlem do toho kopce tlačit.
P.S. Jak nám to počasí tady tak hezky řádí – začalo to všude po městě smrdět jako žumpa. Dneska ráno už se to vůbec nedalo vydržet – tak se Henrika ptám copa to je – chvilku se culil a pak říkal, že to je nejspíš z čističky, kde jim začalo rozmrzat to svinstvo a protože začal foukat vítr opačným směrem než většinu roku – budem to muset chvilku přežít. Trochu mi to připomnělo pivovar v Plzni – taky člověk pozná, když se otočí vítr:o)
Missing since 27 March, 1940.
Když už jsme měli mít ten koncert a musíme se k tomu všichni sejít – proč si neudělat i společnou pařbu, že ano? NO, ve švédském pojetí se takovou akcí myslí společná večeře (opět brutálně formální) s tím, že pak se v podzemí začné hrát něco modernějšího. (později se dozvíte pravdu)
Když večeri, tak si jí musíme sami připravit, samozřejmě. Já měl na starosti polívku a kvůli tomu jsem, ještě se dvěma nebožačkami, nakrájel asi tak vagon zeleniny, ale výsledek byl výbornej! Hlavní chod byl losos s opečenou zeleninou všeho druhu.
Pak jsme chviku tajtrdlíkovali o patro výš. (Fotky jsem ukrad, takže na kvalitu nemám vliv.)
No a nakonec došlo na žrádlo:o)
Na začátku slečny odložili některý ze svých šperků do kloubouku, aby si mužské osazenstvo mohlo vylosovat partnerku na večer.
↓ Ta moje – ve vrcholém pěveckém okamžiku:o)
Pak jednotlivé hlasy zpívali jakési srandovně oslavné cosi… jak furt nerozumím švédsky, mám občas taková slabší místa a nevím úplně přesně co se děje:o(
To jsou tenoři, s malou výpomocí některých basů, v akci. Naše chvíle přišla později. (viz „No matter”)
Pochopitelně se mezitím neustále nosilo něco na stůl a asi tak co dvě minuty se ozývalo: „SKÅL!" takže za chvilku byli všichni sťatí. (OT: Tady bych s velkou chutí napsal „sťatý” – co byste tomu řekli? Když se správně vysloví spisovná varianta, tak to má, aspoň pro mě, jiný emocionální náboj.)
Lars odpoledne někde na ulici klofnul tohodle týpka hrajícího na housle. Takže jsme měli i hosta.
Hurven, polska från Värmland.mp3 (2,2 MB)
Naše velká chvíle přišla ke konci, kdy jsme s obrovskou razancí předvedli známou úchylárnu od Boyzone:
No matter what they tell us
No matter what they do
No matter what they teach us
What we believe is true
…
A stejně teple to pokračuje. Víc jsem si toho raději nezapamatoval. Znalci jistě poznali.
Světle modří vědí, co mají hledat.
Pak došlo na lámání chleba. Večeře za námi. Uklizeno. Aparatura v podzemí připravena – jenže nikdo nepřinesl žádnou muziku:o)
Tak jsem sáhnul do svých zásob, ale jak známo: DISCO neposlouchám. Pokoušel jsem se je ukonejšit trochu slušnější elektronickou hudbou, ale když už se třetí člověk přišel zeptat jestli nemám nějaký disco – třeba Abbu – tak jsem se jim na to vykašlal a šel si popovídat s Magnusem.
Geraldine, Cecilie, Annina och Magnus
6 ships sunk for a total of 11.311 tons
1 ship damaged for a total of 11.500 tons
