author - sony
/ 24. 8. 2006
Jelikož jsem v Mexiku už měsíc, měla bych také něco říci o tom, co tu vlastně dělám. Jak už jsem psala v předchozím článku, TEC Monterrey je považována za jednu z nejlepších škol v Latinské Americe. Pokud to mám ale srovnat s universitami v Čechách, jak státními, tak soukromými, pak je to smutek.
Na jeden semestr si každý student, v rámci svého oboru, může vybrat od 3 do 6 předmětů. Hodinová dotace na každý předmět jsou 3 hodiny týdně. To znamená, že můžete mít buď 3×1, 2×1,5 nebo 1X3 hodiny. Já osobně mám jen 3 předměty, ale vyzkouším si tu všechny možnosti. Co se týče docházky, je nutná 88% účast, jinak nebudete ve vybraném kurzu vůbec hodnoceni. To je pro nás středoevropany dost neobvyklé a není to ještě všechno. K tomu, abyste vůbec „prošli” kurzem musíte splnit všechny stanovené podmínky, celkem nejméně na 70%. A jaké to jsou podmínky? Obsese místních vyučujících jsou texty. Takže na každý předmět dostanete soupis literatury, kterou musíte přečíst a většinou i napsat recenzi. Jako další položka je práce ve skupinách, následují eseje (nejlépe na každé téma, které se daný semestr bere) a zkoušky. Zkoušky se dělí na dva druhy. Průběžné zkoušky se dělají zhruba každý měsíc, na konci je pak ještě zkouška závěrečná. Něco jako 3 termíny tu neexistuje.
A jaká je výuka? Asi hodně záleží na předmětech, ale i tak si troufám říci, že dost ubohá. Většina místních nemá představu, co znamená pojem „Latinská Amerika", o jejich vlastní historii se pak radši nebudu ani zmiňovat. Hodiny většinou probíhají tak, že nebohý vyučující se snaží vštípit svým svěřencům alespoň nějaké vědomosti, ti to ale velice úspěšně bojkotují. Tak třeba na hodinách současných dějin (to je podle místních profesorů 18. století) se přednáška omezí na to, že v Evropě ve středověku byly nějaké morové epidemie, křižáci a to je asi tak vše podstatné. Moji spolužáci po většinu času buď chatují nebo si pilují nehty, češou se, v lepším případě organizují nějakou party. V hodinách dějin Latinské Ameriky a Karibiku, mě uzemnila slečna, která se po třetí hodině (po té, co jsme si vysvětlili, co znamená „Latinská Amerika” a proč jí tak říkáme) přišla paní profesorky zeptat, zda byla Kolumbie součástí Španělského nebo Portugalského království.
Trochu jinou kapitolou jsou hodiny „Vyjednávání a řešení mezinárodních konfliktů". Všichni se totiž tváří, že spolkli všechnu moudrost světa a zatím to tak i vypadá. Faktem ale je, že místní mexická většina se k cizím studentům nechová moc vstřícně. Když jsme se totiž měli rozdělit na pracovní skupiny, tak se s námi cizinci odmítli vůbec bavit. Další věcí je, že ať už se přednáší cokoli, nikdy se to nevztahuje ani k Mexiku, ani k Latinské Americe. Ptala jsem se svého profesora proč, řekl mi, že pokud chci studovat Latinskou Ameriku, ať jedu do Španělska, protože tady to nikdo nepřednáší a ani nechce. Tak si teď říkám, že vlastně ani nevím, co tu dělám… Pokud ale máte pocit, že jsem věčný stěžovatel, pak vězte, že stejný problém májí všichni zahraniční studenti. Jsme asi zvyklí na jiné standardy.
Ale alespoň ten výhled stojí za to.
