skriker

Byla jsem napadena!

author - sony / 2006-08-11

Je to tak! Ačkoli je celý kampus bedlivě střežen, byla jsem na padena. A to přímo v budově dívčích kolejí. A kým? Záchodovou mísou! Z nějakého nepochopitelného důvodu se místní záchod rozhodl, že mě má dost. Nechci být nezdvořilá, ale já jeho taky. Takže místo aby svůj obsah spláchl, tak… Sice jsem stačila uskočit, ale stejne jsem navštívila místní sprchu. Ta si zase reguluje teplotu vody podle momentální nálady. Jediné, co mě trochu uklidnilo, že jsem nebyla jediná oběť. V koupelně se nás záhy sešlo více.

Jak je patrné, bude dnes konečně řeč o ubytování. A jak plyne z předchozího odstavce, bydlím na kolejích. Na tom by nebylo nic divného, kdybych však nebyla maminčin mazánek a někdy dříve bydlela v podobném zařízení. Takže je to takový dvojí kulturní šok- společné ubytování a navíc bez maminčina servisu a ještě v Mexiku. Soustava budov kolejí, ve kterých bydlím, je přímo v arálu kampusu, jen obehnána dalším plotem. Striktně je oddělena část dívčí a chlapecká, takže žádné návštěvy mimo vrátnici.

Každý den, včetně víkendů, vždy v 10 hodin večer přicházejí „prefectas” a kontrolují, zda jsou všechny obyvatelky ve svých ložnicích. Jsou to slečny, které tu bydlí a studují, jako každý jiný, jen si na sebe vzaly tu povinnost kontrolovat ostatní. Pokud odejdete z komplexu před desátou a vrátíte se před šestou ráno, musíte se nahlásit na vrátnici. Pokud odcházíte po desáté večer, tak taky. Pokud však chcete jet někam na výlet nebo přespat jinde, musíte si na to vyplnit žádost. Mám nepříjemný pocit, že vše musí být v několika kopiích, aby se to dalo založit a ještě na konci měsíce poslat rodičům pro kontrolu.

Vraťne se k vybavení. Pokoje nejsou nic moc, pokud to srovnám s domácím pohodlím. Pokud to srovnám s táborem po dešti, pak je to luxus. Ale řekněte sami…

cela

Koupelna a již zmíněný agresor jsou chodbě. Kuchyně je jen jedna v přízemí. Jedna lednice je sice poněkud málo, ale některé slečny si přivezly vlastní.

Ačkoli by se mohlo zdát, že naše „prefectas” jsou vlastně dozorkyně, není to tak úplně pravda. Je to sice těžké, ale snaží se nám to tu zpříjemnit, jak jen to jde. Dekoracemi na dveřích a nástěnkách počínaje a společnými veselicemi konče. Doma je sice doma, ale i tady se to dá vydržet. I když potkávat večer šváby před budovou není příjemné.

svab

Comments

  1. cnainee 2006-08-12 / 12.08 am

    Ubytovani mi prijde v poho, ale ty vychazky do deseti? Nechci byt nezdvorily, ale kolik Vam je?? :)

  2. Sony 2006-08-12 / 5.06 am

    Věk obyvatelek se pohybuje od zhruba 15 do 25. Vzhledem k tomu, že jsem tu asi nejstarší, tak je hranice 25 let možná moc.

  3. cnainee 2006-08-13 / 12.30 am

    A to uz v 15ti studuji “Univerzitu”?

  4. Sony 2006-08-13 / 3.34 pm

    V 15 ne,to je nejaka jejich stredni pripravka,ale v 17 uz myslim, ze ano.

  5. Martin Chlupáč 2006-08-18 / 12.23 am

    Caramba, tohle zní jako když Motýlek (Papillon) popisuje pobyt na Ďábelských ostrovech. No, asi bych si mohl jako nezvaný host komentáře odpustit, ale přijde mi, že celá věc by se s trochou dobré vůle dala nazírat poněkud pozitivněji. Například pokud jsou švábi před domem a ne pod postelí, jak by jeden čekal, je to pořád super. A nejpříšernější záchod jsem potkal v naší civilizované Evropě na litevském letišti Palanga – po otevření dveří se tyto již nedaly zavřít kvůli tomu, co se vyvalilo ven, mísu vidět nebylo. So far so good, říkal bych si. S finštinou nebo norštinou by si asi člověk užil míň srandy… Viva América Latina!

  6. Sony 2006-08-18 / 3.22 pm

    Chapu, ze pro ostrileneho zalesaka je to nic. Pro me, rozmazlene dite je to opravdu peklo.:)

  7. Martin Chlupáč 2006-08-18 / 10.41 pm

    No, pokud si vzpomínám na své vlastní zkušenosti třeba z armády, introverti spíš trpí odcizením a samotou mezi lidmi než ucpaným záchodem. Ten to má jen učinit pochopitelným. Jedním z řešení je půjčit si v místní knihovně “Un día en la vida de Iván Denisovich”, ale definitivní řešení to asi nebude. Lze to ale brát i tak, že člověk poměrně včas a za cizí peníze pozná, na co se nehodí. Jestli se nepletu, tak Martin nějak podobně trpěl v Londýně, což dodnes nikdo nepochopil…

Sorry, the comment form is closed at this time.

© 2004 - 2018 malyfred