skriker

1.

František Listopad

Bůh belhá klopýtá
z komory do kuchyně
vaří bramboračku
opláchne starou lžíci
sedne si u okna
dívá se udiveně
To jsem to dopracoval

V době gymnazijních studií jsme chodili sázet téměř denně. Já především na tenis, kolega hlavně na fotbal. Bylo to milé rozptýlení v čase poledních přestávek a protože jsme si drželi víceméně vyrovnanou bilanci, nedalo se to považovat ani za vyhazování peněz. To už je ale hodně dlouho pryč.

Tento víkend jsem byl poprvé v životě na dostizích (vstupné 100,-; permanentka 700,-) a povím vám, to je sázkařův skutečný ráj, splněný sen, pohádka.

Pro začátek nasajme trochu atmosféry (a rovnou ze sedmého dostihu):

Dobré, že? Pusťme se tedy do toho.

Nejdříve je třeba nastudovat, z „chytré knížky” za padesát korun, co znamenají takovéto šifry:

CH R II 2400 Andrés D. 57 2/14 TB hl.-2-2 3/4-2-hl.-krk-1-13-1/2-5-2 3/4-3 1/2-dal. 02:34,44

což nám mimochodem říká že v CHuchli na Rovině, v dostihu II. kategorie, na 2400 metrů, s žokejem Andrésem, při 57 kilogramech, skončil 2. ze 14 a byl to Tuhý Boj, ve kterém prohrál o HLavu. Pak následuje výpis výsledků ostatních koní a čas vítěze.

Ještě je tu návod – Jak si vsadit.

A můžeme začít!

1. a 2. dostih

V prvním dostihu neúspěšně sázím na svého prvního koně – Little Creek. Vzrušení je již mezi námi:)

3. dostih

Zde jsem úspěšně vsadil na „běláska” SAS, že skončí do třetího místa. Skončil druhý.

4. dostih

Stejná, a stejně úspěšná, sázka tentokrát na Whispera. Opět druhý.

„Znáš tuhle knížku?“ obrátil se na mne Miloš s omšelým výtiskem čehosi v ruce. Podobnými otázkami ve mně začínal pěstovat komplex méněcennosti. Já, který jsem tady měl být tak trochu přes literaturu, jsem většinu toho, s čím na mne chodil, neznal.

„Tohle asi znát nebudeš,“ řekl shovívavě a měl pravdu. „Roku 1933 vydal tuhle knížku v Londýně Sir James Jeans. Nové základy přírodovědy. U nás vyšla o čtyři roky později a na začátku padesátých let byla už jenom v antikvariátech. Jeans byl známý popularizátor vědy.“ Teď, patrně proto, aby nebylo Jeansovi mezi námi smutno, začal chrlit jména dalších jeho následovníků, kteří pojali ušlechtilý záměr seznámit tlupy ignorantů se základy fyziky a podobných exaktních věd, jako je kybernetika, teorie relativity a podobně.

Knížka měla bleděmodré desky a na vnitřní straně byl typický důkaz, že ji koupil v antikvariátu za 14 korun. Ve všech antikvariátech zapisují cenu stejně. Navíc tam bylo Milošovo jméno a adresa.

„Tahle knížka je pro mne přesvědčivým důkazem, že si lidé mají věřit, že mají ctít to, co každý má v sobě. Myslím tím naše lepší stránky.“

Opera Software today permanently removed the ad banner and licensing fee from its desktop Web browser. Acknowledging that the ad-banner and the option to pay for its removal has limited mass adoption of the browser, Opera is now offering its ad-free, full-featured browser completely free of charge in a move to grow its user base and penetrate the mass market.

If you don't use Opera yet – you should try it now! www.opera.com

Bylo to 28. prosince, to si pamatuji přesně, protože jsem se celé Vánoce těšil až se vrátím zpátky do města a konečně jí budu moct říct, že už jsem to pochopil. Že už rozumím té každodenní obálce v mé poštovní schránce, že už cítím co znamená, když píše: „I am lucky, vzdyť ty taky” a že už hlavně vím, že já taky. Těšil jsem se jak půjdeme do kina, pak si někde sednem do hospody a ona dá svá čtyři piva, abych jí nakonec mohl táhnout do její tiché ulice a celou dobu říkat, co všchno jsem ještě pochopil. Jak se budu poprvé v životě usmívat tou čisotu radostí, protože kdo jiný už by se měl smát než já, když jsem konečně přišel na tu lásku.

Byla zima bez sněhu a do kina jsme skutečně šli. Jenže tísnivá atmosféra šla s námi. Filip Topol se opil a místo aby zabrnkal před Žiletkami dvě tři písničky – vystřihnul si celý koncert. A já si celou dobu maloval hrůzné představy, koho a proč to tam H. přivedla sebou. Proč z něho mám husí kůži a proč jsem se tak sarkasticky smál, když se ptal jestli nechci něco donést od baru než jsme vlezli dovnitř.

„…a voda zpívala a Slunce závojovalo…” chrčel Topol do mikrofonu a ruka našeho třetího se svezla H. po její ruce a mě bodlo tak hluboko až jsem se z toho strachu začal smát. Ne. Možná se mi to jen zdálo. Bál jsem se k ní otočit a trápil své periferní vidění snahou zachytit každý nepatrný pohyb odehrávající se tam na druhé straně.

Filipovi došla síla, jeho improvizace se začaly podobat jedna druhé, texty míchal jak mu přišly na jazyk a tak to organizátor utnul a pustil film. Chtěl jsem odejít. Měl jsem sice skvělý plán, ale ten se očividně objevil příliš pozdě. Zůstal jsem a se šíleným výrazem ve tváři sledoval jak se navzájem trápí lidé na plátně a srovnával to s trápením, které mi H. připravovala 30 cm ode mě.

Z filmu si nepamatuji nic, než: „Je přeci krásné, když se dva… až tři… lidé milují.” To jsem se opět začal šíleně smát, protože souhra dění tam a tady byla absurdní.

Film skončil a H. nevypadala štastně. Rozešli jsme se. Já šel po kolejích pěšky směrem od domova, protože bych čekání na tramvaj s ní a s ním nepřežil. Šel jsem pěšky do čtvrti, kde jsem nikdy nebyl a ve sluchátkách mi hráli čerstvě objevení Tindersticks.

Tři dny jsem nespal a křečovitě se střídavě smál a brečel nad šíleností té situace. Teď, když jsem pochopil, že jí miluji, to muselo skončit.

Před několika lety vzniknul cyklus Amare Roma, jehož cílem bylo přiblížit kulturu cikánů běžnému občanovi přes obazovku České televize. Ta ho v roce 2000 také odvysílala. Současně s tím vzniknul web na adrese amareroma.cz, kde byly nabízeny texty k jazykovým kursům, ukázky z některých dílů a několik písniček ke stažení. Po odvysílání projekt přestal kohokoli zajímat, doména se již na další rok nezaplatila a nad celým cyklem se zavřela voda zapomnění.

Již dlouho tvrdím, že všechno z produkce České televize by mělo být zadarmo dostupné každému občanovi České republiky, protože jsme si to již ze svých televizních poplatků zaplatili a máme tedy právo si, na naše náklady vyrobené, pořady užívat jak je nám libo. www.radio.cz budiž dobrým příkladem, že to jde.

Protože jsem web pro Amare Roma před těmi mnoha lety vyráběl já (a celé to vyráběla spřízněná firma VideoGraph) a našel jsem teď jeho kopii na CD – rozhodl jsem tyto stránky v původní podobě opět zpřístupnit. Tentokrát na adrese: http://fredfred.net/amareroma/.

Design odpovídá době vzniku a dnes již není zdaleka tak cool, ale něco hodnotných informací se tam stále nachází. Dozvíte se např. o historii a tradicích, typických jídlech (včetně receptů!), nebo si poslechnete pár hezkých písniček. Především doporučuji jazykové kursy, ve kterých se naučíte např.:
O dad the o papus čoren e mol. – Táta a děda kradou víno.:)