skriker

Zkurvený Švédi! Ve jménu ochrany přírody tady prostě VŽDY a VŠUDE úprava ulic (ale i chodníků!) spočívá pouze v jejich protažení. Protože je tady poslední dny kolem -20°C (v noci naměřili za Uppsalou -35°C) a když takovou silnici párkrát protáhnete – vznikne na ní dokonale hladká plocha tvořená pouze čistým sněhem upěchovaným do naprosté tvrdosti, padám na hubu každej den. Už jsem nacvičil velmi elegantní „seběhnutí” z kola, kdy kolo letí kam je mu souzeno a já zůstanu, s nasraným výrazem stát na místě, ale co se mi dneska stalo nemá obdoby.

Jedu z lekce švédštiny a VELMI opatrně sjíždím kopec do centra. Pánbůh mě ale nemá rád a tak mi bylo souzeno rozsekat si držku jako už dlouho ne. Klasickej tygr v nečistším provedení, čistý přelet přes řidítka, no prostě to nejhorší co se může stát. Co mě zachránilo je, že jak jsou ty strašný mrazy, jsem nabalenej jak pumpa, takže jsem jsem si při tom skluzu připadal jak takový ty panáčkové na závodech motorek co kloužou prdelí po asfaltu sto metrů a pak se zvednou jako že nic. To se mi bohužel tak úplně nepovedlo. Jak jsem letěl po hubě vpřed, nezapomněl jsem dopadnout rukama nejdřív, ale koleno to odneslo. Dlaň jsem si sedřel i přes tlustý rukavice, ale budiž. Loket jsem zachránil tlustou bundou – takže je jenom naraženej. Pravý koleno jsem si ale narazil způsobem jako nikdy v životě, takže na kolo můžu zapomenout a s chozením to taky nevidim dvakrát. Uvidíme co to udělá přes noc. Navrch jsem pravou nohou, při tom letu, chytil za přední tác a o jeho zuby jsem rozthnul botu – takže druhý boty zničený během sedmi dnů!

No nic, zpět do reality. V pátek jsme měli „staff party” pro ty, kteří pracují v ÖG nationu.

Večeře byla jako obvykle velmi formální (už to začíná bejt dost nudný), ale v klubu pak hráli velmi mile, takže jsme se „chvilku” zdrželi.

V neděli ráno jsme chtěli jet bruslit na jezero kousek za Uppsalou, ale přes noc napadlo „trošku sněhu”.

Bohužel jsem zaspal, takže jsem musel opravdu ukrutně rychle uhánět na parkoviště a víc fotek nemám, ale všechen sníh co vidíte napadnul za jednu noc. Taky je ale vidět, že plužící partičky makaj jak šrouby a už v noci stihly protáhnout chodník u nás před barákem. To zase dokážu ocenit.

Stejně tak oceňuji, že když jsem se nemohl z parkoviště, po hodině rozmrazování auta, dostat, tak jsem zkusil na jednoho „pluha” mávnout a on opravdu zastavil a na laně mě z těch závějí vytáhnul!

Bohužel jsem se z toho parkoviště dostával tak dlouho, že jsem přijel na místo srazu pozdě a všichni jeli autobusem. A protože jsem samozřejmě spoléhal na to, že Švédové vědí kam jedou – neráčil jsem si to zjistit, takže jsem to odpískal a mírně naštvaně jel dospat tu krátkou noc domů.

Ale až udělám zkoušku, co se kvapem blíží – tuším že už příští pátek – budu mít do začátku dubna volno a asi vyrazím někam po Evropě. No možná, že ne daleko, ale třeba Finsko, Estonsko nebo Kodaň… uvidíme. Nebo, že bych zajel zkontrolovat Cnaineeho do Anglie?:o) Po těch programátorských galejích co tu teď zažívám, bych si to zasloužil.

P.S. Tady si na záclony moc nepotrpěj, takže jsem dneska viděl první živou nahou Švédku – a dobrý:o)

Nově:

Jinak to vypadá, že Švédové to tady monitorujou, protože jen jsem použil pár vulgarismů – začali sypat chodníky štěrkem. TO BRZO PÁNOVÉ!