skriker

Prvni cast cesty jsem zdolal LondonExpressem od student agency. Z Prahy – Florence se vyjizdelo v 17:15. V autobuse bylo pomerne malo mista, nicmene sedacky byly zrejme anatomicky tvarovane a tak se clovek ani moc nerozlamal. Vedle me sedel, jak jsem pozdeji zjistil Petr. Studoval v Plzni na FELu a ted je tam na dalkovym jako doktorand. Do Anglie jel na navstevu za pritelkyni. Mily to clovek, valnou cast cesty jsme prokecali nebo prospali. Prvni zadrhel nastal v Rovadove. Celnici vybrali pasy a pak se cekalo nejako podivne dlouho. Najednou se objevili celnici, kteri nasadili klepeta ze zachodu zrovna prichazejicimu romskemu spolucestujicimu, odtahli si ho sebou a nas bus pokracoval v ceste. K WC v Rozvadove uzitecna poznamka – za zachod se tam ma platit, nicmene to odnese ten prvni a ostatni si pak podavaji dvere s elektronickym zamkem :O).

Dalsi zajimava zastavka byla v Calais. Tam se prochazelo onou povestnou imigracni ulickou smrti. Z meho pohledu to ani nebolelo. Pohovor s imigracnim urednikem probihal naprosto opacne nez bych si predstavoval. Na jeho ceske otazky jsem se nezmohl reagovat jinak nez po anglicku. Dale me bludistem vedla celnice strednich let, ktera se do me evidentne zamilovala. Neustale se na me usmivala, a tak jsem si rikal ze preci jen chcu dojt na konec bludiste a usmival se na ni tez. Behem cesty bludistem sme se stavili na rentgenu kde zjistili ze doopravdy zadne drogy neprevazim.

Pote jsme najeli na vagonek, vagonek se zavrel a vlacek ho pul hodiny vezl pod La Manchem. Sami jsme pozorovali ono klesani a stoupani – jak zalehali bubinky. Prijelo se do cilove stanice a pokracovali jsme dale smer London. Zde takova odbocka. Kazdy vi ze anglani jezdi na leve strane. Sok ktery mi to ale zpusobilo byl nepopsatelny. Prestoze o tom vim, mozek to porad podvedome nevedel a vydaval signaly ze jedeme v prostismeru, ze se vybourame a ze mam vyskocit z okna. Ono i dalsi anglicke vychytavky jsou vtipne, treba takovy oddeleny kohoutek pro teplou a studenou vodu.

V Londyne jsme presli do haly Victoria station a u National Express si koupili listky dale. Tam jsem take udelal papa Petrovi a dale jel sam, samotinky… Listek me stal 14.50GPB.

Do Bathu jsem prijel v 15:55 zdejsiho casu, presne. Odebral jsem se do Carpenter Housu, zde si vyzvedl klicky a pak se presunul na kolej. Poznal jsem sve prvni spolubydlici. Cinana ktery nebyl moc sdilny, pote mexicanku Eliz, ta mi udelala nabidla veceri abych poznal mexickou kuchyn a jejiho pritele Daniela, anglicana.

Po vybaleni veci jsem se odebral do mesta – rozmenit penize, abych mohl zavolat domu. Takova banalita jako rozmenit penize na mince je totiz v anglii naprosto nepredstavitelna. Vsude vas posilaji do banky. Dole na koleji jsem potkal Mika. Ten je ze severni afriky, jeho rodina zije ve skotsku a delal manazera satelitni televizi sky. Je ale blazen do jazyku a tak je sel sem studovat. Sam se mi nabidl a proved me po meste, ukazal mi proslaveny obchudek Sainsburry's. Ceny jsou zajmave. Temer vse stoji libru. Chleba nejlevnejsi toustak 40p, lepsi vic. Dve kureci stehna byli za 2GPB. Kdyz se clovek dopusti onoho hrichu a zacne prepocitavat zjisti, ze ale nic neni vic nez jednou tak drahe jak u nas, takze dle ocekavani. Kdyz jsem se vratil z mesta, poznal jsem jeste jednoho vedlebydliciho z Bulharska a vecer mi na dvere tukala posledni – pata vedlebydlici cinanka jestli bych je nerozmenil na pradelnu ktera je hned na proti koleji. Kdyz me videla rozespaleho v pyzamu, hned ji to preslo.