skriker

To byl ten slavný den!

författare - malyfred / 15. 3. 2005

To byl ten slavný den, kdy padlo číslo 100+1 mnou napsaných příspěvků. To byl ten slavný den, kdy WordPress verze 1.5 přišel mezi nás. To byl ten slavný den, kdy jsem

„…si chtěl koupit
komín který v poli zdál se
jiným zbytečný…”

To byl on!

P.S. Protože nic není bez chyb, tak ani nový WordPress – otestujte tedy prosím na těchto stránkách všechno co vás napadne, díky!

B22 – Honzik a cedule

författare - cnainee / 14. 3. 2005

B21 – OOAQICIH82QB4IP [Oh, Oh A Queue I See I Hate To Queue Before I Pee]

författare - cnainee /

Pondeli rano, zastavka autobusu.

Ja vam rikal ze anglani radi cekaji ve frontach. Tahle na ranni bus do skoly se protahla az do garaze :O)

B20 – Nedelni cesta do knihovny

författare - cnainee /

Predem by bylo asi dobre rici, ze nedeli predchazi sobota a ze v sobotu chodim s ceduli. Kdyby si toho nekdo jeste nahodou nevsiml. Pro vsechny cekatele na foto "Honzik a cedule" mam pak dobrou zpravu. Foto je jiz porizeno a jen komunikacni kanaly jej deli od zobrazeni v celosvetove pavucine.

Rano jsem byl ve meste. Jen na skok, na nakup, fotak jsem si nebral. Jaka to skoda! U Abbey totiz bylo nejake kulturni predstaveni… no predstaveni, vcelku se divim ze to konzervativni anglicani zkousli a jeste se tomu smali! Behali tam dva nahati chlapici, jen v kozenych tangacich a delali srandu, soude dle ohlasu publika. Jejich predstaveni bylo zakonceno tim ze si do prdele strcili prskavku, udelali stojku na jedne ruce a tu prskavku zapalili a nechali vyprskat. Predstaveni skoncilo, rozevreli destniky a publikum jim tam nasypalo hafo penez.

Odpoledne jsem se po delsim zvazovani rozhodl nepodniknout zadny velky vylet a jit se uciti. Do knihovny a hezky delat vypisky ze siti. Na ZCU jsem sitim moc casu nevenoval, tak snad napodruhe to vyjde. Abych se alespon trosku provetral, vzal jsem to do skoly pesmo. Takze tu mame pohled na bath ve dne…

… a dalsi masinky.

Normalne pekny auticka co tu jezdej nefotim. Mam nejaky psychicky blok pred kazdym porschakem vytahovat fotak – no dobra, spis se bojim aby mi nekdo nenabamcil ze si fotim auto co si pak ukradnmu. Tenhle lotus, ano to modre to je lotus, jeste jednou ano to je to s cim si jezdite prvni trat v NFS2, projel zrovinka okolo kdyz jsem zhotovoval obrazek telegrafniho sloupu. A tak to ma spocitany.

Skoro jsem zapomel ze dneska se konal bezecky zavod "Run for fun" do toho silenyho kopce. Nazev mi neprijde zas tak trefny, osobne bych to prejmenoval na "Walk for death". Dat 5GBP za startovny a pak se hnad do krpalu, ze kdyz ho jdete tak se bojite aby vam nepodklouzly nohy… Cilem ale zrejme bylo nejake bujare veseli zakoncene hazenim zidli do rybnicku u menzy :O)

Tenhle sroub je rezavy a onen stozar nam pripomina, ze topologie hvezda stale zije.

A to je vse, dobrou noc deti, doboru noc strycku Fido…

B19 – Stromecek se svetylkama

författare - cnainee / 13. 3. 2005

Fredik zadonil a tak jsem se ke stromecku znovu vypravil.

Nevim jak Vam, ale me ta predposledni fotka proste pripomina bublinky. Nu, a ta posledni, ta vznikla trosku nedopatrenim, ale jinak mi prijde jak zavod spermiku… :O)

Nina Simone

författare - malyfred /

Nina Simon je božská. Každý od ní něco někdy slyšel. Na různých „The Best Love Songs I-X” se objevuje často. V každém druhém filmu v pozadí slyšíte její nezaměnitelný hlas pobrukovat v rádiu. Ale to je jenom jedna z mnoha jejích tváří. Je to tvář unylá, dobře prodejná. A snadno se stane, že přehlédnete zbytek díla této famozní, klasicky školené, klavíristky a zpěvačky jakých nebylo mnoho.

Nina Simone

My baby just cares for me (mp3) je ukázkovým příkladem „hitu”, který někdy slyšel snad i největší jazzový ignorant. Píseň je to šmrncovní, něžná a dobře prodejná.

Oproti tomu Sinnerman (mp3) nebo předělávka slavné House of the rising sun (mp3) vás zvednou ze židle. Cover verze byly vždycky silnou stránkou Niny Simone a když se do toho opřela se svojí drtivou energií – to nemohlo dopadnout špatně!

Důvod přoč ji milovat leží však jinde. Když se dost rozněžnila a vyřádila – mohla začít. A tím nemyslím nějaké trapné pozpěvování, tím mám na mysli zpívat o tom jakou měla v životě smůlu, jak stárla a stávala se ošklivou tlustou černoškou a nakonec dožila v cizí zemi (Francii), protože doma – ve Spojených státech – to už nešlo. Třeba proto, že se „doma” cítila jako ve Four women (mp3) a nebo možná opravdu chtěla slyšet něco víc – Tell me more and more and then some (mp3).

Když jí na pohřbu před dvěma lety hráli „Ne Me Quitte Pas” od J. Brela nejeden fanoušek zamáčknul slzu. Vy ji zamáčkněte také a k tomu mohu doporučit „Ultimate Nina Simone” což je velmi slušný výběr z její vážnější „tváře”. (koupit lze třeba na Amazon.com)

ultimate_nina.jpg

U22 – něco tady smrdí

författare - malyfred / 11. 3. 2005

Ráno vstanu a opařím se čajem. Skoro tak. Ráno jsem vstal a vyrazil do mizerného počasí hledat Gimogatan 4, kde se konala moje první zkouška (E-commerce and security). Gimogatan je naprostá řiť světa kdesi na okraji Uppsaly v samém středu průmyslové zony – krásné místo tedy.

Protože Švédové mají systém na všechno, nemohlo mě zarazit, že i zkoušky probíhají systémově. To se vyhlásí určité datum, pronajme taková slušně vypadající tělocvična a v ní, pod dozorem osob k tomu určených, se koná zkouška hned z několika předmětu za ráz. Začínáme v 9.00 přesně.

Gimogatan

Každý má na zkoušku 5, slovy pět, hodin. Ať je to zkouška jakákoli. Mají tam všechno co můžete po tu dobu potřebovat i záchody přístupné pouze z této místnosti, aby se opravdu nedalo podvádět. Jen jídlo je třeba si donést vlastní:o)

Henrik

↑ To je Henrik – týmový kolega.

Zatímco projekt (Aukční server v Javě pod Tomcatem) jsme za boha nemohli stihnout dodělat ve slušné kvalitě během vyhrazených 5 týdnů, test byl tak lehký až jsem se styděl. Odpoledne následovala ještě prezentace technických záležitostí naší práce cvičícímu. To byl ovšem slušný oříšek, neboť s námi strávil minimálně hodinu a kladl velmi zákeřné otázky ohledně návrhu a následné implementace naprosto čehokoli co ho napadlo a navíc to chtěl ukázat přímo i v kódu, takže žádná radost. Také nás donutil nakreslit několik schémat a popsat různá možná vylepšení a bezpečnostní problémy – no prostě si nás opravdu řádně proklepnul.

Náš aukční server

Naštěstí tady na nějaké termíny moc nedají, takže dokumentace business plan a podobné záležitosti stačí dodat později. Zatím mě tedy čeká zhruba čtrnáct dní volna, než začne druhá půlka semestru.

Škola

Obrázky jsou ještě z doby kdy mrzlo až praštělo a všude bylo fůra sněhu. Před pár dny se počasí zbláznilo a od té doby je stále nad nulou ale současně sněží, takže všude je ta úžasná břečka, co jí jistě každý zná, a já, nemaje blatníků, získávám stále více na leopardní přitažlivosti, jsa rozkošně skvrnitý od čepice po tkaničky – zepředu i zezadu.

Technické obory mají areál na opačném konci Uppsaly (Polacksbacken) než bydlím (Kantorsgatan), ale na oplátku je to schované v lese, takže to aspoň hezky vypadá.

Polacksbacken
pollacks.jpg

Škola je samozřejmě na kopci (bývalá kasárna) a je takovým nepsaným pravidlem do toho kopce tlačit.

P.S. Jak nám to počasí tady tak hezky řádí – začalo to všude po městě smrdět jako žumpa. Dneska ráno už se to vůbec nedalo vydržet – tak se Henrika ptám copa to je – chvilku se culil a pak říkal, že to je nejspíš z čističky, kde jim začalo rozmrzat to svinstvo a protože začal foukat vítr opačným směrem než většinu roku – budem to muset chvilku přežít. Trochu mi to připomnělo pivovar v Plzni – taky člověk pozná, když se otočí vítr:o)

U-22 Fate

Missing since 27 March, 1940.

c2x

författare - malyfred / 10. 3. 2005
c6.png

B18 – Bath Spa, The Kennet & Avon Canal

författare - cnainee / 7. 3. 2005

V nedeli jsem se rozhodl ze uskutecnim vylet, abych zas o trosku vic poznal mesto kde mi je umozneno travit cast sveho zivota.

Kazda spravna vyprava musi zacit u rozcestniku. Stejne tak i ta moje.

Nejdrive jsem prosel mestem, abych doplnil vroubek od minule. V centru mesta jsou tedy lazne,

Abbey, Baptisticky (nebo jak se to pise) kostel a park kde maji slunecni hodiny.

Stezeni cast me vypravy ale spocivala v prozkoumani Kennet & Avon Canal. Je to kanal kde lode mohou jezdit do kopecka, ponevadz tam je system zdymadel. Puvodne jsem mel v umyslu je spocitat, nakonec me ale rozhodilo ze s cislovanim zacali u cisla 7, tak jsem toho nechal.

Planek casti kanalu se zdymadlama.

Funkce zdymadla illustrated…
Vrata se otevrou, lodicka najede do komory, vrata se zavrou. Vypusti se voda, druhe vrata se otevrou a lodicka jede dal. A pak ze lode nemohou jezdit dokopecka a z kopecka !

Lode jsou uzke a dlouhe. Driv se na nich zrejme vozilo drivi, dnes slouzi jako houseboaty a lide na nich travi svuj volny cas. Prochazka kolem kanalu je fakt pekna.

Na kopci nad kanalem stoji barak, kde drive bylo sidlo spolecnosti, ktera zdymadla na kanale postavila.

Pri ceste zpatky jsem to vzal zas pres mesto, ale trosku stranou. Na nebezpecne rozborenem baraku (nebejt cedule ani so toho nevsimnul) jsem se dozvedel dulezitou zpravu, a sice ze rada mesta krade penize na ulicich, to jsou mi veci…

Tak a to jsem ja, ja a stara stredoveka zed mesta Bath.

Rikal jsem si, ze vam musim ukazat, jake masinky tu jezdi…

Nejaka ta zver…

Ovce pro Annicku…

Znali filmu oceni… (no doufam ze se aspon Klarka chytne :O))

Cedule pro Freda. No uznejte, neni roztomile ze exkrementy po sobe musi uklizet jak uslechtili psici tak domaci smetaci.

B17 – Zas chodim s ceduli…

författare - cnainee /

A mame tu sobotu a v sobotu co? V sobotu chodim s ceduli.

Na fotografii je zachyceno misto kde vykonavam svou praci. Nejsou tam zadni lide, ponevadz foto je porizeno v 9h rano, v nedeli, takze lide tu maji rozum. Foto "Honzik a cedule" stale neni, nebot Ladik je guma a zas nedorazil.

Co se mi za tech sest hodin chozeni zas rozlezelo v hlave? Inu, moc toho neni. Nemohl jsem si vsak nevsimnout zdejsi predpubertalni mladeze. Podobne jako u nas v tomto veku se sdruzuji a tvori pocetnejsi a tim padem silnejsi grupy. Jejich grupy nezridka maji nejaky smer (pribeh a cil). Nesmi vas tedy prekvapit dvaceticlena skupina deti ve veku kolem 12ti let, oblecena do cerne a na zadech majici batuzky ve tvaru rakve. Stejne tak o mlade modelky neni nouze. Po vzoru starsich si to s kreditkou v ruce drandi princeznicky od butiku k butiku, zasvecene si povidaji o poslednich modnich trendech a nalezite se svym poznatkum rehni.
Tot poznatky z ulice. Stari znami zustali a tak po ranu mi opet prvni hodinku zprijemnoval Paul McCartney, zdejsi houmlesaky prodavajici Big Issue uz take poznavam.

Je trosku ironii ze prave v sobotu mi bylo 23 roku. Tak si rikam kam jsem to dotahnul, chodim po ulici mezi houmlesakama s ceduli v ruce :O) Vsem kdoz si vzpomneli dekuji !!!

… kousek od koleje je takove namesticko se sviticim stromeckem

© 2004 - 2024 malyfred