skriker

Prahou se hnal vichr, jaký v evropských filmech přináší změny do života. A že mě již nebavilo si držet čepici, šel jsem od pěti do kina. Čekal jsem nával k prasknutí a oněch 27 lidí v sále bylo tedy velmi překvapivých.

Tož jsem viděl King Konga a povím vám, kdyby veškerá Hollywoodská produkce vypadala jako on, bylo by na světě určitě lépe. Nebo možná ne, ale aspoň bych se nemusel tak trápit při svých častých návštěvách kina.

Film ztrácí v pravidelných intervalech na tempu, ale pokaždé se mu podaří zase vyšvihnout a na závěr laťku přeskočí s velkou rezervou. Ono 187 minut je dlouhá doba a i když „akce“ má úroveň, přílišná míra jednodruhovosti jí nesvědčí. Chce to sestříhat, nebo doplnit. Co je však třeba zmínit, že nudit se nebudete, maximálně budete mít chuť trošku šlápnout na plyn pro dokonalý požitek.

Jak jsem ovšem již řekl – na konci filmu veškeré pochyby zmizí. Finále je naprosto strhující, přestože dobře víte jak to dopadne. Dlaně se vám zpotí nervozitou a velmi děkuji režisérovi, že se dokázal udržet a nemačká slzu z diváka pod tlakem; spíše jen naznačuje.

Zajímavé mi přišlo, že film ve skutečnosti zůstal z větší části němý. Režisér chtěl vzdát hold původní verzi a báječně odhadnul schopnosti své a hudebního skladatele (James Newton Howard nahradil původně angažovaného Howarda Shorea). Divák si toho možná ani nevšimne, ale většinu filmu se skutečně nemluví a není to dáno jen tím, že gorily nemluví.