skriker

Calakmul

author - malyfred / 12. 8. 2007

Tento „příběh“ je vyprávěn poněkud na přeskáčku. Pro lepší přehled doporučuji: Siempre Adelante Mexico

Na jihu Yucatánu u hranic s Guatemalou leží obrovská biosférická rezervace jménem Calakmul. V některých průvodcích je zmíněna jako přírodní rezervace, někde se spíše mluví o mayském městě, které leží v jejím středu, ale nejčastěji o Calakmulu průvodci mlčí. Ačkoli je Calakmul doposud největším nalezeným mayským městem na světě, zůstává prakticky neznámým. S jeho odkrýváním se začalo teprve před 14 lety a je od všech ostatních turistických atrakcí Mexika tak daleko, že se tam turisté stejně asi nikdy nepohrnou.

_calakmul_road.jpg

Slovo „Calakmul“ by snadno mohlo být synonymem pro „nepřístupný“. Musíte jet den cesty na západ ze slavného mayského města Palenque a když jste naprosto otráveni tou nekonečnou zelenou dekorací kolem silnice, musíte jet ještě dál. Problém Calakmulu není jen to, že je uprostřed ničeho, ale i to, že nejbližší civilizace je 60 kilometrů vzdálená vesnička na hlavní silnici, kde se teprve učí vyslovovat slovo turista. Začali dobře, mladá podnikatelka si tam otevřela „restauraci“, kde zaměstnává přihlouplou indiánku na vaření a čištění záchoda. Její podnikatelský duch jí ovšem velí nabídnout víc a tak o dvě stě metrů dál nechala postavit malé domečky z trávy a dřeva, ve kterých nabízí ubytování. Travnaté chatičky ještě svítí novotou, nedaleký záchod se zalévá kýblem a elektřina se občas vypíná, ale turismus už zapouští první drobné kořínky i uprostřed této zelené nicoty.

Večer jsme tedy s mladou paní dohodli ubytování a večeři a ta nám navíc nabídla teplou sprchu; ať si prý ráno přijdeme do restaurace. Ráno bylo zataženo od obzoru k obzoru, jak už to na Yucatánu bývá a snídaně byla… mexická. Po ní však přišel okamžik pravdy. Teplá sprcha spočívala v kýblu od hnojiva plném horké vody, kterou si člověk mohl na záchodě svobodně vylít na hlavu. Záchodem se rozumí vybetonovaná místnost, kterou posluhující indiánka pravidelně drhne kartáčem a kam chodí po hostech zalévat záchodovou mísu vodou s desinfekcí. Lux lux – jak by řekli v Arménii.

Ale co, podlaha byla hrubá betonová, ale pravidelně drhnutá. Záchod smrděl desinfekcí, ale byl čistý a teplá voda byla teplá, tak co by člověk chtěl víc. Snad jen trochu víc světla v té tmavé díře a aby ty dveře od záchoda šly taky ještě někdy otevřít.

_ocellated_turkey.jpg

Přenocovali jsme přímo u vjezdu do rezervace, který se vyznačuje závorou a strážným; šedesát příštích kilometrů je jen prales. Silnička je tak široká, že se dvě auta vyhnou, ale není se komu vyhýbat. Stačí jen občas přibrzdit a počkat až krocani uhnou z cesty. Na silnici se jim líbí – je to volný prostor, který jim v pralese jinak schází. Mexický prales – selva – není prales jak si ho prostý středoevropan představuje. Je to hnusné husté roští, do kterého nelze vlézt, ale ani by tam nikdo nelezl protože to roští smrdí od všudypřítomných opic a je v něm dusno a vedro.

Na konci okresky, v samém středu rezervace je pár domečků, které slouží jako kasa, záchody a správní místo pro Zona Arqueológica de Calakmul. V Calakmulu jsme strávili celý den a lidí jsme potkali asi dvacet, opravdu to není nijak výrazně populární místo. To je na Mexiku zvláštní – turistické davy se podobají davům na pražských předměstích mimo sezónu, prakticky neexistují. I tak vyhlášené místo jako je Chichen Itzá (jeden z nových divů světa) svou návštěvností připomíná více Karlštejn než div světa.

_trail.jpg

Jdeme do pralesa

Spolužák ze základní školy Vrána říkal, že „to smrdí jako dogan“ a Calakmulský prales smrdí jako dogan. Předčí ho jen smrad netopýrů z Uxmalu – ti smrdí jako tři sta megadoganů, ale o tom až příště.

_temple4.jpg

Celé toto místo připomíná splněný sen archeologa amatéra. Procházíte pralesem a co chvíli se objeví prosvítající mayská ruina. Na okolních stromech hulákají opice a umně se schovávají v korunách. Občas zahlédnete pestrobarevného ptáka nebo motýla a všude pochodují průvody mravenců.

_temple3.jpg

stelae.jpg

Nikde nejsou žádní hlídači, nikde nejsou žádné řetězy či provazy omezující přístup. Jen malá cedulka upozorňující, že šplhání po stavbách je na vlastní nebezpečí. Drápu se na jednu z menších pyramid, abych se rozhlédnul, kde jsou ty dvě velké pyramidy, podle kterých se Calakmul jmenuje (Calakmul znamená něco jako: „dvě u sebe stojící pyramidy“). Ano jsou tu, musíme ještě kousek pralesem k jihovýchodu a jsme tam.

_tree.jpg

monkey.jpg

Šplháme na první z nich. Na vrcholu je příjemně. Vítr fouká každou chvíli jinak, Sony má závratě z výšky a směje se nám jak s Claudiem fotografujeme jako o závod. Claudio vsadil na černobílý film a tak „blbne“ s filtry a stativem.

selva.jpg

Od obzoru k obzoru je zeleň a na jih od nás někde v té divočině začíná Guatemala. Za její hranicí by měly být vidět pyramidy mayského města Tikal, ve své době hlavního ekonomického a politického soupeře Calakmulu. Není vidět nic, jen všepřekrývající džungle, které lidé, jakoby omylem, vzali kousek země a postavili si na ní pyramidy. Ty sice džungli převyšují, ale působí to až směšně v tom zeleném vesmíru.

claudio_sony.jpg

Nebe je od rána šedé jak normalizace a Claudio co chvíli otevírá téma jaké by to byly krásné fotky a jaké filtry by použil, kdyby nebylo tak hrozně zataženo. Příroda mu přání plní a od východu se nebe trhá.

_temple.jpg

temple5.jpg

Sestup po nepříjemně příkrých schodech se mění v show, když Claudio a Sony oba svorně v různých jazycích nadávají, že je u toho fotím a ještě se směju.

_steps.jpg

Na druhou pyramidu jdu s Claudiem sám. Cestou předběhneme skupinku Mexičanů, kterým pro potěšení zpívá slepá dívka. Na vršku se dávají s Claudiem do řeči a ten zažívá krušné chvilky. Španělština a italština jsou si podobné, ale zatímco on jim rozumí, oni jemu ne. Nakonec mu udělají „radost“, když nevidomé děvče vyzvou, aby zazpívala španělskou verzi písně jakési italské pop hvězdičky. Rozhovor ale skočí dobře – shodnou se na hodnocení včerejšího fotbalového zápasu místní ligy. Claudio se během naší cesty a večerních hotelových televizních seancí stane odborníkem na mexický fotbal.

song.jpg

_outlook.jpg

_fred.jpg

sony.jpg

Na vrcholu druhé pyramidy nakonec strávíme snad hodinu, protože mraky dramaticky kloužou po obloze a v té výšce na dusným pralesem je opravdu příjemně. Sony dole mezitím začíná po krocanovsku hudrovat, že nám ty foťáky zničí. Rychle dolů, než Sony vybuchne.

A to je konec. Musíme odsud pryč, abychom stihli dojet do Chetumalu ke Karibskému moři ještě dnes. Ve skutečnosti ale plánujeme odpočinek u sladkovodního jezera Bacalar, jež se táhne na šedesát kilometrů podle mořského pobřeží a na fotografiích vypadá jako skutečný ráj.

_speed.jpg

Bacalar Ready

author - thefly / 7. 7. 2007 /
  • česky

location: Lake Bacalar, Mexico; time: December 2006

The Police Day

author - malyfred / 30. 5. 2007 /
  • česky
location: Mexico City, Mexico; time: December 2006

La niebla en Chiapas

author - sony / 10. 5. 2007 /
  • česky

location: Chiapas, Mexico; time: December 2006

Marcos defense

author - malyfred / 25. 4. 2007 /
  • česky
location: San Cristóbal, Mexico; time: December 2006

A 10 minutos del centro

author - malyfred / 20. 4. 2007 /
  • česky
location: San Cristóbal de las Casas, Mexico; time: December 2006

Toniná

author - malyfred / 31. 3. 2007

_tonina08.jpg

Toniná is a wonderful place and this is what Claudio thinks about it:

Imagine a grass field. Then imagine it big enough so that you can't see the end of it. Imagine it green, with the grass reaching the end of your boots, nearly to the knee. Can you see the drops of water left by the night on every leaf? Feel the sun rising behind your shoulders warming up the scene and uncovering details in the shadows. Look all around and see just trees, cows and a horse left there in the middle. It's slowly eating that fresh grass which such a pleasure that it nearly gets your lips wet and for a glympse your tongue tells you its taste.

If just it could know. But maybe it does.

As soon as you turn the corner your knees start shaking, your chest feels a strong pressure and your body is unusually heavy. These, with the first drops of sweat on the back of your neck, are the first signs of the excitement that is going to hit you in a few seconds. You still don't know what it is, but your right hand is already on the camera and you realize that your thumb has turned it on.

At first it looks like the usual hill you've met so many times during the last weeks, but it has something different. It's not in the colors, it's the usual tint of gray mixed with saturated green. The trees are there, the grass with them.

It just doesn't make sense. A hill with holes. Straightly you follow the lines that surround the hole and before you're off with it you understand it's a door you're looking at. And there are many more in its neighbourhood. Your mind has already traced a virtual line that connects you with that door. Funny enough, there are stairs on that line. Things start to link and you understand that somebody was there before you, somebody who was able to steal that rocks from nature and build something magnificent, raw and elegant at the same time. Somebody who used to walk on that same grass you've just stepped on. For a second you can see the scene from his eyes.

It's a strange feeling. It's a mixture of past and nature. The same feeling you have when you enter a big cathedral with the smell of an afternoon spent in the trees.

You feel your mouth moving: it's a smile. The only thing you can do is turn towards your mates and jump on the first stone of those stairs.

_tonina02.jpg

_tonina03.jpg

_tonina30.jpg

_tonina07.jpg

_tonina06.jpg

_tonina12.jpg

_tonina05.jpg

_tonina01.jpg

_tonina20.jpg

_tonina40.jpg

_tonina22.jpg

_tonina32.jpg

Babel

author - malyfred / 19. 3. 2007 /
  • česky

location: Tula, Mexico; time: December 2006

Monte Alban

author - malyfred / 22. 2. 2007

_monte_alban_7.jpg

Nad živým, ale jinak obyčejným mexickým městem Oaxaca trčí uprostřed širokého údolí kopec – hora a na ní zbytky zapotéckého města Monte Alban. Z Oaxacy vidět nic není a ani cestou nahoru po pěkné asfaltové silničce člověk netuší, co má očekávat. Snad jen poněkud překvapivě působil počet lidí běhajících nahoru a dolů pro krásu a pro zdraví, které jsme tam při naší neúspěšné návštěvě den předtím v podvečer potkali.

_monte_alban_9.jpg

Z hotelu jsme ráno vyrazili bez snídaně, abychom stihli ještě zbytky „ranního světla”, když se večerní fotografování nepovedlo. V celém areálu nebyla kromě nás a pár prodavačů ani noha a okolní hory romanticky prosvítaly skrz opar se smogem. I když rychle stoupající slunce pálilo do očí, bylo ve stínu díky nadmořské výšce až nepříjemně chladno. Cetky prodávající důchodci se tedy zatím slunili na schodech chrámů a nevtíravě nám nabízeli něco ze své kamenické produkce.

Výhled na Oaxacké údolí je úchvatný, ale kdo se chce rozhlédnout do všech stran musí obejít celé město. Až tehdy se ukáže, že velké „náměstí” je až nepříjemně velké. Naštěstí jsou po celém nalezišti roztroušené vzrostlé stromy, pod kterými si lze odpočinout.

Příjemnou tečkou na závěr je muzeum s příslušející kavárnou, ve které podávají snídaně pouze podprůměrné, ale s krásným výhledem v ceně.

Při snídani Sonyho dráždil kolem poletující kolibřík, který se ne a ne nechat vyfotit. Claudia pro změnu dráždil starý Mexičan, který se vyfotit nechat chtěl a za peníze. Pak se nám ještě stihl pochlubit, že je slavným skladatelem milostných písní a hned text jedné z nich tahal z kapsičky na krku.

Vypadalo to na dobrý začátek naší cesty.

_monte_alban_5.jpg

_monte_alban_8.jpg

_monte_alban_6.jpg

_monte_alban_3.jpg

_monte_alban_4.jpg

_monte_alban_2.jpg

_monte_alban_1.jpg

_monte_alban_12.jpg

_monte_alban_11.jpg

_monte_alban_14.jpg

_monte_alban_10.jpg

claudio%20-%20monte_alban_15.png

Monte Alban na Wikipedii: Monte Alban

El hombre de fuego

author - sony / 14. 2. 2007
fire
© 2004 - 2017 malyfred