skriker

Revoluce! Ano, revoluce přišla i do zeměpisných šířek mexického Monterrey! Evropské národy a Mexiko povstaly jako jeden muž a vyhlásili nelítostný boj stravovacím návykům obyvatel anglicky mluvících zemí.

Prostě a jednoduše, nejsme zvířata, abychom se živili hamburgery z papíru jako naši anglosaští kolegové, kteří, když někam jdeme společne, odmítají jíst cokoli jiného než ty jejich hnusy. A tak poté, co jsme byli opět donuceni (Česká republika a Rakousko) obědvat o víkendu v centru města bagetu od firmy Subway, rozhodli jsme se pro boj. Mexiko je, kromě jiného, zemí dobrého jídla. Přes týden se však objevování mexických specialit omezí na nejbližší fast food. A protože nikdo nejí rád sám, jsme pod neustálým nátlakem. Ale o víkendu si to člověk chce užít. Oprava, každý normální Evropan, si to chce užít.

Vytvořili jsme proto jednotnou frontu dobrého jídla. Program strany spočívá v několika prostých bodech:

1. příbor a porcelán jsou základ
2. jídlo chce svůj čas- jí se zásadně s přáteli a to vyžaduje i jisté rétorické schopnosti
3. předkrm (popř. polévka) – hlavní jídlo – dezert – káva
4. navštěvují se pouze lepší (většinou i dražší) restaurace
5. na množství nehleďte!
6. jednacím dnem je neděle

V něděli se ústřední výbor tvořený mnou, Oliverem (Rakousko) a Viktorem (Mexiko) sešel přesně ve stanovený čas, přibral několik dobrovolníků (Austrálie a USA) a vyrazil směr restaurace Applebee's. Jednací program byl nabitý a tak jsme neprodleně přistoupili k činu. Bylo nás celkem 7, jedna část stolu tvořená dobrovolníky vytvořila enklávu, která odmítala používat místní jazyk. Vedení se tak trochu znechuceně věnovalo samo sobě. Ale to už přistupujeme k prvnímu bodu – předkrmu.

Po krátkém rozhodování jsme se shodli na společnám předkrmu: Applebee´s Sampler a Boneless Buffalo Wings. Následovalo několik druhů hlavních jídel: Applebee’s House Steak, Oriental Chicken Salad, Buffalo Salad, Applebee’s Chicken Fried Chicken a samozřejmě (pro barbary) i Classic Burger. Slabší povahy se vzdaly po hlavním jídle, ale ti nejlepší vydrželi a ještě se vrhli na dezerty: Chocolate Cake, New York Style Cheesecake a Oreo Cookie Bash. Vzhledem k tomu, že čokoládový dortík byl nakonec spíš čokoládovým pohořím, snědli jsme ho všichni dohromady.

Po takovém lítém boji už člověka nic nepřekvapí. Tedy skoro nic. Když totiž přišlo na placení, tak jsme celý účet vydělili prostě sedmi, protože to zhruba byla cena za každého. Jenže ouha, jedna Američanka a Australan prostě zaplatili jen své hlavní jídlo a tvářili se, že oni nic jiného neměli… A tak celý večer skončil drobným rozčarováním a slibem, že příští neděli ve stejnou dobu, ale na jiném místě (ovšem minimálně se stejně dobrým jídlem) budeme pokračovat. Tak tedy zase příští týden…