skriker

V pátek byl čas tak akorát udělat si pauzu. Po třech dnech strávených ve škole a kreslením ERA-diagramů, kvůli tomu aukčnímu serveru, jsem vymyslel výlet do Sigtuny. To je malá a velmi stará vesnice/městečko necelou hodinu autem od Uppsaly. Upřímně – v rozumné vzdálenosti od Uppsaly neni skoro nic zajímavého, kromě Stockholmu, takže myslim, že s vejletama to nebude zas taková sláva. Ve čtvrtek večer jsem to úspěšně spunktoval, až na Violaine, která je asi na vejletě v Tallinu, a v pátek ráno úderem 10.20 jsme podupávali před Östgöta Nation a čekali na Claudia.

Sigtuna

Kachny nás vítaly velmi vřele a tak všichni začali tahat foťáky – vyhrála Barbara – ta měla foťáky hned dva.

Asi tak za deset minut nás veškeré rozjaření přešlo, neboť se nám dostala ta hrozná kosa k tělu. Bohužel uprostřed zimy je tam mrtvo a tak i muzeum otvírá až ve dvanáct. Naštěstí jsme našli takovou čokolaterii, kde jsem mohli počkat a navrch dostat něco teplýho do žaludku. S hospodama to tam je v zimě naprostá bída, našli jsme jenom dvě a nejlevnější jídlo bylo kolem sto patnácti kronor, takže jsme si nechali zajít chuť.

Čokoláda byla dobrá a bylo jí hodně, ale kafe prej stálo za starou belu. Claudio na něj dokonce sváděl své pozdější střevní obtíže:o) Servírka nám navíc tvrdila, že venku je asi mínus pět stupňů – což jsem jí nikdo nevřil. Podle yahoo bylo ten den kolem Uppsaly mínus dvanáct a když se k tomu přičte jiná vlhkost vzduchu poblíž moře v Sigtuně… už by se tím dala vysvětlit ta hrozná zima co nám tam byla.

Dokážu si představit jak se tam dá velmi příjemně proflákat dlouhé letní odpoledne posedáváním na všech těch zahrádkách a popíjením předraženého čehokoli, ale v dané situaci jsme volili cestu nejmenšího odporu a šli do muzea. To je směšně malé, vzhledem k tomu kolik se tam našlo archeologických perel, ale dají tam člověku do ruky pěknou brožurku ve které si lze několik hodin číst o tom jak to tady před patnácti sty lety všude žilo.

Pak jsme chvilku brouzdali krz ty dvě ulice co tam maj, než jsme zase zmrzli. Auto nás naštěstí zachránilo a tak jsme zvládli ještě zajet do "skanzenu" Viby což je poměrně slušně zachovalá vesnička z 19. století. Kromě prázdných stodol tam ovšem nic není, takže to netrvalo dlouho.

Viby

V příjemném dubovém rytmu jsme se vrátili na pozdní oběd do Uppsaly.