skriker

Riga

Riga je už pořádně velké město (přes milion obyvatel) a na úvod jsme se opět nepříjemně prošli. Kdo by řek, že v jedne ulici mezi číslem popisným 35 a 100 budou dobré tři kilometry, že ano?

Po tom všem cestování nám zas vyhládlo a tentokrát jsme zcela programově začali bloudit po městě s cílem najít podobně úžasnou hospodu jako den předtím. Podařilo se – Amsterdama je pseudo-holandská restaurace, kde vařej snad ještě líp než si umíte představit. Tentokrát vypadá poněkud levněji, ale je o fous dražší než náš tallinský pokus. Kdo z vás si ale pamatuje večeři, při které by se ozývaly pouze slova chvály ve čtyřech různých jazycích a kdy obsluha SKUTEČNĚ VÍ co a kdy má dělat? Je mi to trapné říct, ale z alkoholického výletu se nám to pod rukama změnilo ve výlet gurmetský.

Závěr večera zpestřil naprosto sťatej finskej učitel. Alkoholové víkendové výlety jsou ve všech skandinávských zemích značně populární a tento skvělý opilec si to opravdu uměl užít. Chvíli mu trvalo než přepnul z finštiny do angličtiny, ale když to konečně zvládnul – stálo to za to. Prostě kdo umí, ten umí!

Brzo spát – zítra je náš velký den!

Nedělní ráno s úsměvem.

S vážnou tváří.

Show na konec.

Snídani bylo třeba ulovit na trhu. V této vylepšené pražské tržnici jsem využil své skvělé znalosti ruštiny a nakoupil poctivé, česky vypadající koláče a za zvuku nejlepšího ruského popu, vyřvávajícího z každého druhého stánku, jsme si opět nacpali břicha.

Neměli moc radost, když jsme tam zkoušeli fotit, dokonce na nás přiběhnul týpek z ochranky.

Ale DJ na něj udělala tento skvělý ksicht a já se tvářil, že ruštině vůbec nerozumím a tak nás nakonec nechali být.

Celkem nic víc než jídlo, hadry a ruskej popík tam neprodávali, takže hurá do města.

Před muzeem.

Za muzeem.

U vody.

Tam všude vládla nečekaně uvolněná atmosféra. Lotyši spokojeně popíjeli piva, kde se jen dalo a turisti jim zdatně sekundovali. Podle řeky vysedávali zamilované páry a všichni přítomní nevěřícně kroutili hlavami co je to za báječnou módu, jak tu holky nosí neuvěřitelně krátké minisukně.

Podvečerní piva – filtrovaná i nefiltrovaná. Místní i cizí, vždy dobře natočená a za příznivou cenu. Jaký to rozdíl oproti Švédsku!

Dnešní večer zvítězil na můj a Anninin popud česnekový restaurant – Kiploku Krogs (The Garlic Pub). Všechno, slovy: všechno s česnekem. Tož to já rád, ale česnekovo-čokoládová zmrzlina byla i na mě moc. Jinak dobré.

Pak mám, ač abstinent, trochu zamlžíno. Vím, že jsme zapadli do klubu, kde obtloustlý rusky mluvící dj hrál velmi divoké směsi. Také vím, že tam bylo víc mafiánů než mi bylo příjemné a také vím, že zbytek party jim tam vypil všechnu tequilu. Ale detaily nějak chybí. Navíc tam byla tma jak v pytli, takže ani fotky nemám.

Cesta domů byla poněkud náročnější. Obzvlášť, když se vedení ujala Anneliese, která ani za střízliva nemá ni zbla orientačního smyslu. Aspoň, že bylo veselo.

Ráno – obligátní kolečko po městě. Spolubojovníkům jsem představil jeden z místních bufetů, aby věděli jak se my, postkomunitičtí pracující, stravujeme. Nemají tady takový výběr salátů, zato ohřívají velmi dobré řízky v mikrovlnce na počkání:o)

Poslední turistické fotky z města a…

Pak už jen nakoupit zásoby, vyřídit lístky na trajekt a plížením plazením vpřed do přístavu.

Lotyšsko-Švédsko

Poloprázdný trajekt vyzýval k útratě posledních drobných. Jenže co vypadá jako drobné, po přepočtu na české koruny, změní tvář v nehorázné sumy. Řeknu vám, že kurz jeden Lat za 44 Kč, je vražedný přepočet. Prostě nejsem zvyklý uvažovat v padesátnících!

19 hodin na trajektu si přímo říká o nějaké nepřístojné chování. Dal jsem si filmový večer a shlédnul tři americké srágory s ruskými titulky v řadě. Ostatní zatím roztáčeli „zásoby” z Rigy v kajutách.

Ráno bylo těžké, ale příjezd do Stockholmu je doslova k neuvěření. Dobré tři hodiny trajek proplouvá nekonečným mořem ostrovů a ostrůvků, kdy by nikdo neřekl, že to tak velká loď může vůbec zvládnout.

…předchozí díl