La niebla en Chiapas
autor - sony
/ 10. 5. 2007 /
Toniná
Toniná is a wonderful place and this is what Claudio thinks about it:
Imagine a grass field. Then imagine it big enough so that you can't see the end of it. Imagine it green, with the grass reaching the end of your boots, nearly to the knee. Can you see the drops of water left by the night on every leaf? Feel the sun rising behind your shoulders warming up the scene and uncovering details in the shadows. Look all around and see just trees, cows and a horse left there in the middle. It's slowly eating that fresh grass which such a pleasure that it nearly gets your lips wet and for a glympse your tongue tells you its taste.
If just it could know. But maybe it does.
As soon as you turn the corner your knees start shaking, your chest feels a strong pressure and your body is unusually heavy. These, with the first drops of sweat on the back of your neck, are the first signs of the excitement that is going to hit you in a few seconds. You still don't know what it is, but your right hand is already on the camera and you realize that your thumb has turned it on.
At first it looks like the usual hill you've met so many times during the last weeks, but it has something different. It's not in the colors, it's the usual tint of gray mixed with saturated green. The trees are there, the grass with them.
It just doesn't make sense. A hill with holes. Straightly you follow the lines that surround the hole and before you're off with it you understand it's a door you're looking at. And there are many more in its neighbourhood. Your mind has already traced a virtual line that connects you with that door. Funny enough, there are stairs on that line. Things start to link and you understand that somebody was there before you, somebody who was able to steal that rocks from nature and build something magnificent, raw and elegant at the same time. Somebody who used to walk on that same grass you've just stepped on. For a second you can see the scene from his eyes.
It's a strange feeling. It's a mixture of past and nature. The same feeling you have when you enter a big cathedral with the smell of an afternoon spent in the trees.
You feel your mouth moving: it's a smile. The only thing you can do is turn towards your mates and jump on the first stone of those stairs.
Monte Alban
Nad živým, ale jinak obyčejným mexickým městem Oaxaca trčí uprostřed širokého údolí kopec – hora a na ní zbytky zapotéckého města Monte Alban. Z Oaxacy vidět nic není a ani cestou nahoru po pěkné asfaltové silničce člověk netuší, co má očekávat. Snad jen poněkud překvapivě působil počet lidí běhajících nahoru a dolů pro krásu a pro zdraví, které jsme tam při naší neúspěšné návštěvě den předtím v podvečer potkali.
Z hotelu jsme ráno vyrazili bez snídaně, abychom stihli ještě zbytky „ranního světla”, když se večerní fotografování nepovedlo. V celém areálu nebyla kromě nás a pár prodavačů ani noha a okolní hory romanticky prosvítaly skrz opar se smogem. I když rychle stoupající slunce pálilo do očí, bylo ve stínu díky nadmořské výšce až nepříjemně chladno. Cetky prodávající důchodci se tedy zatím slunili na schodech chrámů a nevtíravě nám nabízeli něco ze své kamenické produkce.
Výhled na Oaxacké údolí je úchvatný, ale kdo se chce rozhlédnout do všech stran musí obejít celé město. Až tehdy se ukáže, že velké „náměstí” je až nepříjemně velké. Naštěstí jsou po celém nalezišti roztroušené vzrostlé stromy, pod kterými si lze odpočinout.
Příjemnou tečkou na závěr je muzeum s příslušející kavárnou, ve které podávají snídaně pouze podprůměrné, ale s krásným výhledem v ceně.
Při snídani Sonyho dráždil kolem poletující kolibřík, který se ne a ne nechat vyfotit. Claudia pro změnu dráždil starý Mexičan, který se vyfotit nechat chtěl a za peníze. Pak se nám ještě stihl pochlubit, že je slavným skladatelem milostných písní a hned text jedné z nich tahal z kapsičky na krku.
Vypadalo to na dobrý začátek naší cesty.
Monte Alban na Wikipedii: Monte Alban
Oaxaca – la Ciudad de la Policía Federal
Grinding poverty, corruption, and electoral fraud have turned Mexico into a cauldron of social unrest. Nowhere has this been more acute than in the state of Oaxaca. A botched attempt to crush a massive teachers’ strike last June led to open rebellion against the state government.
After over five months of open insurrection, the federal government finally sent in the Federal Preventive Police (PFP) on October 29 to quell the revolt. They used as pretext the death of an American IndyMedia reporter Brad Will and two other protesters who were killed by police thugs.
(source)
Putování aneb cesta z Království českého do Milána a odtud přes moře do země Mexické
autor - malyfred
/ 22. 1. 2007 /
Měsíční cesta po Mexiku začala výletem do Milána. Tak jako Karel IV. jsem severní Itálii nejprve dobyl a pak poplenil…
Po necelém týdnu v Miláně, kde kromě obrovského hradu není zhola nic zajímavého, jsme s Claudiem přeletěli přes oceán (každý jinou trasou), nechali se vyzvednout Soníkem a naše společná měsíční cesta po Mexiku začala.
Z Itálie si pamatuji toto:
Claudia, Stevena a KLone
Katedrálu jako slon
another silly tradition ↑
Galerie
Wannabe Rave
Kdo chce v noci dostat pizzu musí vědět: kde zaťukat na okno, co říci a počkat si na ní přede dveřmi.
Lago di Como
Mo' Basta!
© 2004 - 2024 malyfred
