skriker

Streda je pro mne dnem jazyku. Zdejsi studenti maji ve stredu volno, ktere mohou obetovat bud sportovnim aktivitam, za ktere osvem neziskavaji kredity, a nebo tez jazykum. Rano jsem byl na hodine Contemporary literature and film of British isles. Uprimne docela zahul. Hned ze zacatku mi bylo osvetleno ze budeme hlavne probirat literaturu a tak moje predstaveni se, jako cloveka ktery moc necte ale rad kouka na filmy nebylo zrovna stastne. O hodine jsme si cetli basnicky a vysvetlovali si co jimi chtel basnik rici. Prijde mi to jako velmi prinosne, neb clovek vydi jak se daji v jazyce anglickem vyjadrit ruzne veci. Trosku mi prislo divne, ze si povidame o nekom kdo se jmenuje Tatoo(s) (jako ze tetovani), kdyz jsem dostal papir zjistil jsem ze to byl Ted Huges. No nic, popojedem. Vyucujici je mila dama a je ji rozumet.

Pak mam hodinu volno. Ve zdejsi studentske obcerstvovne Elementals (docela hi-tech klub, same plasmove televize…) se konal vyprodej plakatu za polovicni cenu. Muj pokojik byl docela pusty a smutny, tak jsem si nejake ty obrazky poridil. Pri vyberu slecen jsem samozdrejme myslel na to, jakou bude mit Benny radost az je privezu do Plzne :O).

A mame tu dalsi anglictinu. Tentokrate pripravny test na Cambridge advanced certificate. Vstupni test jsem dal na 20b ze 30ti. Jako doporucene minimum bylo udano 18b, takze by to snad melo jit. Naplni hodiny byli partnerske vztahy, a tak jsme si rozsirovali slovni zasobu a diskutovali priority mladych lidi v ruznych zemich. Nakonec jsme koukali na video, kde pary anglicanu jez se dozili 50teho vyroci svatby osvetlovali, jak toho dosahli. Nakonec jsem jeste vyzjistil coze to vsichni rikaji autobusakovi kdyz z autobusu vystupuji. Rikaji mu "Thank you" (to jsem vedel) a nebo "Cheers" (coz je na zdravi a nebo take lidove dekuji, to sem nevedel).

Fred zadonil o dalsi znacky. Tak tu mame znacku ktera je na kopci na kterem stoji univerzita, a pak znacku ktera je pred nasim komplexem (netusim proc zrovna tam). Kazdopadne jsem rad ze jsem se hned prvni den nezucastnil one street party, neb bych byl urcite prvni koho by lapli.

Vylezl jsem z postele a po letmem uklidu zjistil ze halda se spinavym pradlem se zacina pomalu priblizovat kriticke hranici. Nastalo tedy dopoledni prani.

Pak jsem se vydal do mesta sehnat uz konecne nejakou tu sim kartu do telefonu, abych nebyl odrizly od sveta a rodicove meli o starost mene. Nakonec jsem si koupil pay and go u Virgin mobile za 10GPB (je ted akce ze je prednabita na onech 10GPB). Jeste ma smysl uvazovat o Orange mobile. Me nove telefonni cislo tedy jest, pampalaaaa 07910 571 849 (s predvolbou do UK to je +44 7910 571 849). Kdo nevite co s penezma, muzete mi zavolat :O)). Co me vsak prekvapilo byla akce zdejsich hasicu. Na hlavni nakupni tride si zaparkovali vozejk a na horicim kastrolu na sporaku demonstrovali jak hasit pozar v kuchyni za pomoci beznych prostredku (mokry hadr, kybl s vodou,…). To je vec ktera nahodne kolemjdouciho doopravdy zaskoci.

Odpoledne jsem byl na dalsi hodine Algoritmu, ktere pokracovali podobnym tempem jako hodina prvni. Pomalu, nicmene kdyz tak o tom premyslim clovek dany problem jaksi proziva. Kazdopadne Algoritmy si rozhodne necham zapsane. Vecer jsem sel do knihovny a domu, takze jako kazdy den. Davam sem tedy alespon fotky John Wood Complexu, tj. koleje kde bydlim, ktere jsem nafotil v mezicase kdy se mi odmacovali ponozky.

Pondeli a prvni den vyuky. Rano jsem byl na algoritmech. Odpoledne na zakladech pocitacove grafiky. V obou predmetech se zlehka rikalo co se bude probirat. Algoritmy vypadaji docela zajimave, ackoliv je to pro me opakovani, grafika moc zajimave nevypada. Ne ze by ten chlapek kteremu rozumim kazde treti slovo nebyl sympaticky, ale delat semestralku v Matlabu se mi fakt nechce. Mam takovy dojem ze si misto toho napisu pocitacove site, jeste uvidim az tam prijdu na prvni hodinu.

Odpoledne jsem byl v knihovne a aby jste videli jak vypada misto kde travim vetsinu casu, vyfotil jsem vam ji pri ceste domu spolu s kachnama u univerzitniho rybnicku.

Cesta ze skoly nevedla primo na kolej. Jeste jsem se zastavil v Sainsbury's pro mensi nakup. Mile me prekvapilo ze jsem objevil klasicke krabicove mleko za 47p a maslo to se podrzte za pouhych 74p. Chleba jsem chtel koupit rafinovane v akci (sleva 68p -> 20p), ale nejak jsem se prehmatnul a nakonec vysolil 76p. Co me rozsekalo byla cibule. Kilo za 1.05GPB je fakt lidovka. Nicmene bez cibule se varit neda, takze… Posledni polozkou meho skromneho nakupu byli medove Sainsbury's cornflaky s oriskama. Ano, davam se na zdravou vyzivu. No nekupte to, za 1GBP, ohromnou krabici. A to se necha koupit Sainsbury's econo pytel bez orisku a medu za 40p. Az bude nejhur… :O)

Po veceri jsem se jeste stavil u Thomase pro fotky (nezapomente se podivat na B3 – Windsor Castle) a poklabosil o EU s vedlebydlicem, ktery neni jak jsem se mylne domnival z Madarska ale z Recka.

V nedeli se toho moc neudalo. Rano jsme meli spicha s Ladikem a jeho pritelkyni pred starymi laznemi. Carali jsme po meste a ukazal jsem mu kde bydlim. Pak jsem se jal varit. Mou fantazii provokoval kastrol ktery vypada jak fritak a je na nem napsano Rice cooker – zrejme tedy na vareni rejze. Nalil jsem do nej vodu, osolil a vhodil pytlik rejze. Po 15minutach jsem ovsem ztratil trpelivost a pouzil klasicky kastrol. Jak se profesionalne zachazi s Rice cookerem budu muset nenapadne od nekoho odpozorovat. Coz mi pripomina ze to je dalsi vec kterou musim prozkoumat.

Tou prvni jsou nepochybne dva mysticke kohoutky u umyvadla, kazdy na kraji, kde z jednoho tece varici voda a z druheho ledova. Zrejme se ma do umyvadla dat spunt a udelat tzv. mixture. Tohle provozovat na verejnych zachodech je ovsem casove narocne a uprimne… trochu prasarna. Z meho dosavadniho pozorovani vyplyva, ze anglicky mladik prijde ke umyvadlu, pusti teplou vodu a bleskurychle si pod ni umyje ruce (tj. v case kdy je v potrubi jeste voda studena a varici nestacila dotect).

Odpoledne a vecer jsem stravil v knihovne. Nocni cesta z kopce kde je univerzita do mesta byla fajn. Pocasi klidne, takze se mi naskytl pohled na nocni osvetlene mestecko a po ceste jsem take potkal nekolik vtipnych znacek – klesani/stoupani 11% a …

Abych se vratil ke vcerejsi veceri. Pojedli jsme, popili a poznali zas dalsi lidi. V mem pripade to byl cinan Luis, puvodne z Honkongu, aktualne Kanadan.

Po oficialni veceri se zacala formovat obri skupina lidi, pod vedenim Itala Maria a nejakeho Belgicana, kterazto se mela slozit na alko a poradat street party. Behem cesty do centra Bathu se vsak skupina rozpadla a party se zucastnilo jen par lidi. Nejpocetnejsi byla zrejme spanelska skupinka, jejizto prislusnici na to take druhy den v autobuse vypadali. Mario nejako nedorazil.

Windsor Castle je super, hlavne z venku. Uvnitr jsou takove ty veci jako obvykle na zamcich – porcelan, nadobi, zbrane… Co stoji urcite za zminku je asi 3m vysoky domecek pro panenky. Soucasti hradu je take St. George's Chapel. Takovy doopravdy hezky kostel, spis chram. Vevnitr se stejne jako v hrade fotit nesmelo, tak jsem si poridil alespon par pohlednic (50p – 75p). Ten cinan co je se mnou na fotce je Luis.

Pred hradem je obnovene nadrazi.

A pred nadrazim parkoviste pro autobusy. Vedle nej pak parcik a protekajici reka Thames. Tam jsem si udelal piknik a az do odjezdu fotil ptactvo.

Behem cest autobusem jsem poznal nove lidi. Na koleji hned ve vedlejsim baraku bydli Thomas z Australie a Sarah z USA. Thomas dela do navrhovani aut a Sarah, to se podrzte, letadel. Vubec holky na zapade jsou nejake angazovane ve vednich disciplinach jako matematika a spol., coz u nas v cechach nevidno. Pauline z Francie studujici v Kanade, Chelsey z USA a Amelie z Kanady delaji managment. Managmenti skupina Socrates-Erasmus studentu je tu velika a meli dokonce organizovane setkani se svym tutorem – skolitelem.

Abychom nezustali pozadu za spanelakama, kteri stejne tahnou spolu, usporadali jsme si vcera takovou mensi party. Thomas vzal jeste spoluzaka Markuse, ktery se chova presne tak jak se jmenuje a Chelsey s Sarah o nem prohlasily ze je BS (Bull Shitter), a jeste nejake francouze. Jeden se jmenoval od R a jmeno toho druheho uz fakt nevim. Vydali jsme se do hospody King of Wessex House, ktera je nejlevnejsi. Alespon tabule uvnitr, na ktere byli srovnane ceny s ostatnimi podniky z okoli to tvrdila. U baru sme si vsimli ze za 4.95GBP se micha 1.5L Vodka-Redbull, coz sme si rozlili mezi sebe a nakonec to zvitezilo nad pivem (1.4 – 3GPB). Aby na baru pochopili co po nich chceme, bylo treba zahlasit Vodka-Redbull a rukama radne naznacit velikost nadoby do ktere se to ma nalit (asi jako bandaska). V hospe jsem konecne videl typickou anglickou mladez. Jednim slovem je jina, minimalne co do stylu oblekani. Vsichni maj ohozy jak skupina ABBA – kluci nosi vagne (velmi slabe slovo) sako, holky takovy… vypada to jak nocni kosile. Co je pak nejlepsi jsou maminky tech holcin ktere jsou oblecene podobne a ve „spolecnosti” je doprovazi ci co. V hospe se zavira vsude v 23h. Pro nas stejne tak jako ostatni narody neco nepredstavitelneho. Party jsme zakoncili u me na koleji v kuchynce. Padli na to Zlate oplatky Opavia. Kvalitu babicky hruskovice pak docenili jen rakusaci a francouzka Pauline. Vubec rakusaci nam jsou velmi blizky narod, zacinam zjistovat.

Rano jsem vstaval brzy, jiz v 7:00. V 9:30 jsme meli setkani mezinarodnich sudentu v arealu univerzity. Nechtelo se mi platit za listek a tak jsem si rikal ze si zkusim onu cestu po toho hrozneho kopce vyslapnout. Ano cesta to byla vskutku hrozna a tak jsem jiz vlastnikem 20 jizd busem za lidovych 9.45GPB. Jedina svetla stranka cesty byli mili lide, kteri po ranu zdravi svym "Good morning" snad kazdeho. Rikal jsem si, jsi v anglii, chovej se jako anglican. A tak jsem na chlapka s mlikem spustil take "Good morning", jenze on si se mnou zacal povidat a ptat se na cestu kam to mleko ma odvezt… to si moc nepomohl.
Na setkani nam rekli hafo informaci ktere radsi jeste poskytli v papirove podobe, ponevadz by to vsichni jinak zapomeli. Take jsme si koupili na zitra za 16GPB vylet do Winsdor Castle. Dle jasotu ostatnich international students to vypada na slusnou party :O).
Mam zarizenou knihovni kartu, na tu byl potreba papir s uzivatelskym jmenem a heslem a tak se uz dostanu na internet. Take jsme s Ladikem byli u naseho koordinatora Dr. Juliana Padgeta. Fajn chlapik ktery nam vysvetlil ktere polozky v rozvrhu jsou dulezite a ktere ne. Odpoledne travim v knihovne a vecer me ceka spolecna vecere.
Jeste k pocasi. Je tu docela teplo, ale vlhko. Tomu se snad neda rikat dest, proste vlhko…

Prvni cast cesty jsem zdolal LondonExpressem od student agency. Z Prahy – Florence se vyjizdelo v 17:15. V autobuse bylo pomerne malo mista, nicmene sedacky byly zrejme anatomicky tvarovane a tak se clovek ani moc nerozlamal. Vedle me sedel, jak jsem pozdeji zjistil Petr. Studoval v Plzni na FELu a ted je tam na dalkovym jako doktorand. Do Anglie jel na navstevu za pritelkyni. Mily to clovek, valnou cast cesty jsme prokecali nebo prospali. Prvni zadrhel nastal v Rovadove. Celnici vybrali pasy a pak se cekalo nejako podivne dlouho. Najednou se objevili celnici, kteri nasadili klepeta ze zachodu zrovna prichazejicimu romskemu spolucestujicimu, odtahli si ho sebou a nas bus pokracoval v ceste. K WC v Rozvadove uzitecna poznamka – za zachod se tam ma platit, nicmene to odnese ten prvni a ostatni si pak podavaji dvere s elektronickym zamkem :O).

Dalsi zajimava zastavka byla v Calais. Tam se prochazelo onou povestnou imigracni ulickou smrti. Z meho pohledu to ani nebolelo. Pohovor s imigracnim urednikem probihal naprosto opacne nez bych si predstavoval. Na jeho ceske otazky jsem se nezmohl reagovat jinak nez po anglicku. Dale me bludistem vedla celnice strednich let, ktera se do me evidentne zamilovala. Neustale se na me usmivala, a tak jsem si rikal ze preci jen chcu dojt na konec bludiste a usmival se na ni tez. Behem cesty bludistem sme se stavili na rentgenu kde zjistili ze doopravdy zadne drogy neprevazim.

Pote jsme najeli na vagonek, vagonek se zavrel a vlacek ho pul hodiny vezl pod La Manchem. Sami jsme pozorovali ono klesani a stoupani – jak zalehali bubinky. Prijelo se do cilove stanice a pokracovali jsme dale smer London. Zde takova odbocka. Kazdy vi ze anglani jezdi na leve strane. Sok ktery mi to ale zpusobilo byl nepopsatelny. Prestoze o tom vim, mozek to porad podvedome nevedel a vydaval signaly ze jedeme v prostismeru, ze se vybourame a ze mam vyskocit z okna. Ono i dalsi anglicke vychytavky jsou vtipne, treba takovy oddeleny kohoutek pro teplou a studenou vodu.

V Londyne jsme presli do haly Victoria station a u National Express si koupili listky dale. Tam jsem take udelal papa Petrovi a dale jel sam, samotinky… Listek me stal 14.50GPB.

Do Bathu jsem prijel v 15:55 zdejsiho casu, presne. Odebral jsem se do Carpenter Housu, zde si vyzvedl klicky a pak se presunul na kolej. Poznal jsem sve prvni spolubydlici. Cinana ktery nebyl moc sdilny, pote mexicanku Eliz, ta mi udelala nabidla veceri abych poznal mexickou kuchyn a jejiho pritele Daniela, anglicana.

Po vybaleni veci jsem se odebral do mesta – rozmenit penize, abych mohl zavolat domu. Takova banalita jako rozmenit penize na mince je totiz v anglii naprosto nepredstavitelna. Vsude vas posilaji do banky. Dole na koleji jsem potkal Mika. Ten je ze severni afriky, jeho rodina zije ve skotsku a delal manazera satelitni televizi sky. Je ale blazen do jazyku a tak je sel sem studovat. Sam se mi nabidl a proved me po meste, ukazal mi proslaveny obchudek Sainsburry's. Ceny jsou zajmave. Temer vse stoji libru. Chleba nejlevnejsi toustak 40p, lepsi vic. Dve kureci stehna byli za 2GPB. Kdyz se clovek dopusti onoho hrichu a zacne prepocitavat zjisti, ze ale nic neni vic nez jednou tak drahe jak u nas, takze dle ocekavani. Kdyz jsem se vratil z mesta, poznal jsem jeste jednoho vedlebydliciho z Bulharska a vecer mi na dvere tukala posledni – pata vedlebydlici cinanka jestli bych je nerozmenil na pradelnu ktera je hned na proti koleji. Kdyz me videla rozespaleho v pyzamu, hned ji to preslo.

V sobotu jsem se odstěhoval z koleje. Přijeli si pro mě mí rodičové a při zpáteční cestě mi byl v Praze velmi výhodně zakoupen digitalní fotoaparát Minolta Dimage Z1. To jest věru dobrá zpráva, neb budu mít v Bathu čím fotiti. A protože jsem hračička, tak si fotím už teď…

Už se to blíží. Za necelých čtrnáct dní mě čeká cesta do Spojeného království Velké Británie. Pojedu do malebného městečka Bath, coby Socrates-Erasmus student, vyslaný Západočeskou univerzitou. Díky dobormyslnosti mého přítele pak zde hodlám zveřejňovat postřehy ze svého pobytu. To tak na úvod, dále již snad takto nepřirozeně formální nebudu :O)

PS: Všiměte si že dokoce píši česky nikolvek cesky…