skriker

Nina Simon je božská. Každý od ní něco někdy slyšel. Na různých „The Best Love Songs I-X” se objevuje často. V každém druhém filmu v pozadí slyšíte její nezaměnitelný hlas pobrukovat v rádiu. Ale to je jenom jedna z mnoha jejích tváří. Je to tvář unylá, dobře prodejná. A snadno se stane, že přehlédnete zbytek díla této famozní, klasicky školené, klavíristky a zpěvačky jakých nebylo mnoho.

My baby just cares for me (mp3) je ukázkovým příkladem „hitu”, který někdy slyšel snad i největší jazzový ignorant. Píseň je to šmrncovní, něžná a dobře prodejná.

Oproti tomu Sinnerman (mp3) nebo předělávka slavné House of the rising sun (mp3) vás zvednou ze židle. Cover verze byly vždycky silnou stránkou Niny Simone a když se do toho opřela se svojí drtivou energií – to nemohlo dopadnout špatně!

Důvod přoč ji milovat leží však jinde. Když se dost rozněžnila a vyřádila – mohla začít. A tím nemyslím nějaké trapné pozpěvování, tím mám na mysli zpívat o tom jakou měla v životě smůlu, jak stárla a stávala se ošklivou tlustou černoškou a nakonec dožila v cizí zemi (Francii), protože doma – ve Spojených státech – to už nešlo. Třeba proto, že se „doma” cítila jako ve Four women (mp3) a nebo možná opravdu chtěla slyšet něco víc – Tell me more and more and then some (mp3).

Když jí na pohřbu před dvěma lety hráli „Ne Me Quitte Pas” od J. Brela nejeden fanoušek zamáčknul slzu. Vy ji zamáčkněte také a k tomu mohu doporučit „Ultimate Nina Simone” což je velmi slušný výběr z její vážnější „tváře”. (koupit lze třeba na Amazon.com)

Ráno vstanu a opařím se čajem. Skoro tak. Ráno jsem vstal a vyrazil do mizerného počasí hledat Gimogatan 4, kde se konala moje první zkouška (E-commerce and security). Gimogatan je naprostá řiť světa kdesi na okraji Uppsaly v samém středu průmyslové zony – krásné místo tedy.

Protože Švédové mají systém na všechno, nemohlo mě zarazit, že i zkoušky probíhají systémově. To se vyhlásí určité datum, pronajme taková slušně vypadající tělocvična a v ní, pod dozorem osob k tomu určených, se koná zkouška hned z několika předmětu za ráz. Začínáme v 9.00 přesně.

Každý má na zkoušku 5, slovy pět, hodin. Ať je to zkouška jakákoli. Mají tam všechno co můžete po tu dobu potřebovat i záchody přístupné pouze z této místnosti, aby se opravdu nedalo podvádět. Jen jídlo je třeba si donést vlastní:o)

↑ To je Henrik – týmový kolega.

Zatímco projekt (Aukční server v Javě pod Tomcatem) jsme za boha nemohli stihnout dodělat ve slušné kvalitě během vyhrazených 5 týdnů, test byl tak lehký až jsem se styděl. Odpoledne následovala ještě prezentace technických záležitostí naší práce cvičícímu. To byl ovšem slušný oříšek, neboť s námi strávil minimálně hodinu a kladl velmi zákeřné otázky ohledně návrhu a následné implementace naprosto čehokoli co ho napadlo a navíc to chtěl ukázat přímo i v kódu, takže žádná radost. Také nás donutil nakreslit několik schémat a popsat různá možná vylepšení a bezpečnostní problémy – no prostě si nás opravdu řádně proklepnul.

Naštěstí tady na nějaké termíny moc nedají, takže dokumentace business plan a podobné záležitosti stačí dodat později. Zatím mě tedy čeká zhruba čtrnáct dní volna, než začne druhá půlka semestru.

Škola

Obrázky jsou ještě z doby kdy mrzlo až praštělo a všude bylo fůra sněhu. Před pár dny se počasí zbláznilo a od té doby je stále nad nulou ale současně sněží, takže všude je ta úžasná břečka, co jí jistě každý zná, a já, nemaje blatníků, získávám stále více na leopardní přitažlivosti, jsa rozkošně skvrnitý od čepice po tkaničky – zepředu i zezadu.

Technické obory mají areál na opačném konci Uppsaly (Polacksbacken) než bydlím (Kantorsgatan), ale na oplátku je to schované v lese, takže to aspoň hezky vypadá.

Škola je samozřejmě na kopci (bývalá kasárna) a je takovým nepsaným pravidlem do toho kopce tlačit.

P.S. Jak nám to počasí tady tak hezky řádí – začalo to všude po městě smrdět jako žumpa. Dneska ráno už se to vůbec nedalo vydržet – tak se Henrika ptám copa to je – chvilku se culil a pak říkal, že to je nejspíš z čističky, kde jim začalo rozmrzat to svinstvo a protože začal foukat vítr opačným směrem než většinu roku – budem to muset chvilku přežít. Trochu mi to připomnělo pivovar v Plzni – taky člověk pozná, když se otočí vítr:o)

U-22 Fate

Missing since 27 March, 1940.

V nedeli jsem se rozhodl ze uskutecnim vylet, abych zas o trosku vic poznal mesto kde mi je umozneno travit cast sveho zivota.

Kazda spravna vyprava musi zacit u rozcestniku. Stejne tak i ta moje.

Nejdrive jsem prosel mestem, abych doplnil vroubek od minule. V centru mesta jsou tedy lazne,

Abbey, Baptisticky (nebo jak se to pise) kostel a park kde maji slunecni hodiny.

Stezeni cast me vypravy ale spocivala v prozkoumani Kennet & Avon Canal. Je to kanal kde lode mohou jezdit do kopecka, ponevadz tam je system zdymadel. Puvodne jsem mel v umyslu je spocitat, nakonec me ale rozhodilo ze s cislovanim zacali u cisla 7, tak jsem toho nechal.

Planek casti kanalu se zdymadlama.

Funkce zdymadla illustrated…
Vrata se otevrou, lodicka najede do komory, vrata se zavrou. Vypusti se voda, druhe vrata se otevrou a lodicka jede dal. A pak ze lode nemohou jezdit dokopecka a z kopecka !

Lode jsou uzke a dlouhe. Driv se na nich zrejme vozilo drivi, dnes slouzi jako houseboaty a lide na nich travi svuj volny cas. Prochazka kolem kanalu je fakt pekna.

Na kopci nad kanalem stoji barak, kde drive bylo sidlo spolecnosti, ktera zdymadla na kanale postavila.

Pri ceste zpatky jsem to vzal zas pres mesto, ale trosku stranou. Na nebezpecne rozborenem baraku (nebejt cedule ani so toho nevsimnul) jsem se dozvedel dulezitou zpravu, a sice ze rada mesta krade penize na ulicich, to jsou mi veci…

Tak a to jsem ja, ja a stara stredoveka zed mesta Bath.

Rikal jsem si, ze vam musim ukazat, jake masinky tu jezdi…

Nejaka ta zver…

Ovce pro Annicku…

Znali filmu oceni… (no doufam ze se aspon Klarka chytne :O))

Cedule pro Freda. No uznejte, neni roztomile ze exkrementy po sobe musi uklizet jak uslechtili psici tak domaci smetaci.

A mame tu sobotu a v sobotu co? V sobotu chodim s ceduli.

Na fotografii je zachyceno misto kde vykonavam svou praci. Nejsou tam zadni lide, ponevadz foto je porizeno v 9h rano, v nedeli, takze lide tu maji rozum. Foto "Honzik a cedule" stale neni, nebot Ladik je guma a zas nedorazil.

Co se mi za tech sest hodin chozeni zas rozlezelo v hlave? Inu, moc toho neni. Nemohl jsem si vsak nevsimnout zdejsi predpubertalni mladeze. Podobne jako u nas v tomto veku se sdruzuji a tvori pocetnejsi a tim padem silnejsi grupy. Jejich grupy nezridka maji nejaky smer (pribeh a cil). Nesmi vas tedy prekvapit dvaceticlena skupina deti ve veku kolem 12ti let, oblecena do cerne a na zadech majici batuzky ve tvaru rakve. Stejne tak o mlade modelky neni nouze. Po vzoru starsich si to s kreditkou v ruce drandi princeznicky od butiku k butiku, zasvecene si povidaji o poslednich modnich trendech a nalezite se svym poznatkum rehni.
Tot poznatky z ulice. Stari znami zustali a tak po ranu mi opet prvni hodinku zprijemnoval Paul McCartney, zdejsi houmlesaky prodavajici Big Issue uz take poznavam.

Je trosku ironii ze prave v sobotu mi bylo 23 roku. Tak si rikam kam jsem to dotahnul, chodim po ulici mezi houmlesakama s ceduli v ruce :O) Vsem kdoz si vzpomneli dekuji !!!

… kousek od koleje je takove namesticko se sviticim stromeckem

Přípravy

Když už jsme měli mít ten koncert a musíme se k tomu všichni sejít – proč si neudělat i společnou pařbu, že ano? NO, ve švédském pojetí se takovou akcí myslí společná večeře (opět brutálně formální) s tím, že pak se v podzemí začné hrát něco modernějšího. (později se dozvíte pravdu)

Když večeri, tak si jí musíme sami připravit, samozřejmě. Já měl na starosti polívku a kvůli tomu jsem, ještě se dvěma nebožačkami, nakrájel asi tak vagon zeleniny, ale výsledek byl výbornej! Hlavní chod byl losos s opečenou zeleninou všeho druhu.

Koncert

Pak jsme chviku tajtrdlíkovali o patro výš. (Fotky jsem ukrad, takže na kvalitu nemám vliv.)

Tradice

No a nakonec došlo na žrádlo:o)

Na začátku slečny odložili některý ze svých šperků do kloubouku, aby si mužské osazenstvo mohlo vylosovat partnerku na večer.
↓ Ta moje – ve vrcholém pěveckém okamžiku:o)

Pak jednotlivé hlasy zpívali jakési srandovně oslavné cosi… jak furt nerozumím švédsky, mám občas taková slabší místa a nevím úplně přesně co se děje:o(

To jsou tenoři, s malou výpomocí některých basů, v akci. Naše chvíle přišla později. (viz „No matter”)

Pochopitelně se mezitím neustále nosilo něco na stůl a asi tak co dvě minuty se ozývalo: „SKÅL!" takže za chvilku byli všichni sťatí. (OT: Tady bych s velkou chutí napsal „sťatý” – co byste tomu řekli? Když se správně vysloví spisovná varianta, tak to má, aspoň pro mě, jiný emocionální náboj.)

Lars odpoledne někde na ulici klofnul tohodle týpka hrajícího na housle. Takže jsme měli i hosta.

Hurven, polska från Värmland.mp3 (2,2 MB)

No matter…

Naše velká chvíle přišla ke konci, kdy jsme s obrovskou razancí předvedli známou úchylárnu od Boyzone:

No matter what they tell us
No matter what they do
No matter what they teach us
What we believe is true
…

A stejně teple to pokračuje. Víc jsem si toho raději nezapamatoval. Znalci jistě poznali.

Světle modří vědí, co mají hledat.

This is the end beautiful friend

Pak došlo na lámání chleba. Večeře za námi. Uklizeno. Aparatura v podzemí připravena – jenže nikdo nepřinesl žádnou muziku:o)

Tak jsem sáhnul do svých zásob, ale jak známo: DISCO neposlouchám. Pokoušel jsem se je ukonejšit trochu slušnější elektronickou hudbou, ale když už se třetí člověk přišel zeptat jestli nemám nějaký disco – třeba Abbu – tak jsem se jim na to vykašlal a šel si popovídat s Magnusem.

Geraldine, Cecilie, Annina och Magnus

U-21 Successes

6 ships sunk for a total of 11.311 tons
1 ship damaged for a total of 11.500 tons

O Letnich prazdninach jsem, jak jiste vsichni vite, poradal spanilou jizdu na kolecku za Evickou toho casu ve Vyssim Brode. Mimo jine jsme tam navstivili postovni muzeum, ktere tam maji moc pekne. Pozitivni dojmy ve me pretrvali a tak kdyz jsem tady, v Bath, objevil postovni muzeum v budove stare posty, neodolal jsem. Muzeum se chlubi haldou "features", nicmene nejsem sto rozlisit co je pravdive a co je reklamni trik. Napriklad se chlubili, ze odsud byl poslan prvni dopis se znamkou. Zrejme zdejsi budova bude mit take nejakou spojitost s Terry Pratchetem, neb tu prodavaji jednu z jeho Zemeploch – Post Office i s autogramem za smesnych £25.

Muzeum me vsak velmi zklamalo, spis otraslo. Vic nez muzeum pripomina vetesarnu a fotky vyse lozene zachycuji veskere hodnoty ktere v muzeu muzete najit. Prijde mi trapne se pysnit expozici letecke posty (jedna mistnost s lavici kde bezi dokola video a okolo par "obrazku") a dekovat za ni sponzorske letecke spolecnosti. Cele muzeum pak funguje jako charita, zrejme, a prislo mi ze jedinym ucelem je navstevnika rozbrecet, aby uronil nejakou tu libru. Jak prohnile. Moje doporuceni proto zni, na postovni muzeum jedine do Vyssiho brodu !!!

Nocni pohled z meho pokoje…

Kdyz je clovek ill, potrebuje pill…

Možná jsem to ještě nezmínil, ale ve Švédsku je každý semestr rozdělen na dvě poloviny a ty tvoří základní časovou jednotku studia. Protože první půlka jarního semestru za chvilku končí – blíží se i moje první zkouška. Příští pátek se utkáme – já a švédský systém! Z toho vyplývá bezhlavé dokončování našeho projektu a tak nevím kam dřív skočit.

Navíc si ještě v našem suprdupr pěveckém sboru usmyslili, že už je čas a tak v sobotu máme takový mini-koncert. Obvykle všechno říkají na zkouškách, kde se mi většinou podaří někoho přesvědčit, aby mi krátce – anglicky – shrnul o co šlo. Tentokrát poslali e-mail, takže to bylo trošku těžší a dost dlouho jsem si nad tím zameditoval se slovníkem, než jsem pobral aspoň ty základní údaje. Ovšem už druhá věta mě vyděsila k smrti, když jsem si přeložil, že se u mužské části sboru očekává frak! Tak to mě dostali. Hned jsem odpověděl, že sice moje švédština je pouze prostřední, ale že frak rozumím poměrně dobře a kdeže si představují, že ho vezmu? Odpověď zněla, že stačí „hezký černý oblek” – čímž jsem si nepolepšil, protože z vrozené lenosti, jsem si vzal sebou jenom sako – světlé:o( Začal jsem lovit v paměti, kdo na International Gasque měl hezký oblek a byl přibližně mojí velikosti. Arne! Spřátelený Germán měl parádní oblek a velikost také odpovídá. Se zapůjčením souhlasil, ale nazapomněl mě asi třikrát upozornit ať na něj dávám velký pozor, že byl drahý jako pes.

Nuže, oblek bychom měli, ale tradičním problémem jsou boty. Vím, že už to začíná být otrava, ale všechno se tu v Uppsale, alespoň pro mě, točí kolem bot:o) Arneho jsou moc velké a stejně nějaké slušné boty budu potřebovat, když už jsem tu dvoje zničil a tak jsem si za 380 švédských vočí koupil jedny nové. Slušivé, společensko-vycházkové.

Jiným vtipným problémem je, kde sehnat někoho, kdo by mě ostříhal. Po krátkém průzkumu místních cen jsem vyzjistil, že za pánský účes se obvykle platí kolem dvou set kronor. Což bych řek', že je dost, tak jsem hned zpovídal Henrika (nosí na hlavě pětimilimetrového ježoura), jestli by mi mohl doporučit něco levnějšího. Ten chvilku přemýšlel a říkal, že je to celkem jedno – že všude nabízejí studentské slevy, takže jeho obvykle nestojí ostříhání víc než 180 (!). Aha. Asi to vezmu strojkem dohola – a ušetřených osm českých kil propiju v čajích.

Technical information for U-20

To si predstavte, se takhle po ranu holim v koupelne. Na sobe jen katata od pyzama. Najednou se pootevrou dvere do koupelny a nez se otocim tak slysim jen bleskovy uprk do kuchyne. Analyzuji situaci a… aha ona si tu vedlebydlici turkyne nechala toaletni tasticku. Vykouknu z koupelky a snazim se vyplodit nejakej pratelskej zvuk a zaroven ho prelozit do anglictiny tak aby vystihl, ze ji tu tasticku podavam. Evidentne se mi preklad zvuku nepovedl, ponevadz turkyne jeste vetsi rychlosti prebehla do pokoje a zamkla se. Nechapu co ji tak na me vydesilo, ze by ma muzna zada? Inu, dokoncil jsem osobni hygienu, oblekl se, dosel ke dverim, zatukal, vykoukl jeji pritel, tomu jsem tasticku podal, on podekoval a bylo.