skriker

(english version is not ready yet)

Peter s Benem před nějakou dobou naplánovali výlet do Pobaltí a toto je stručná zpráva o tom, jak to tenkrát vlastně bylo.

Peter (Holandsko), Ben (Německo), Annina (Německo), Djana (Holandsko), Claudio (Itálie), Katie (Kanada), Anneliese (Rakousko), Allison (Austrálie) a já za foťákem – my všichni jsme odlétali v pátek ráno ze Stockholmské Arlandy do Tallinu. Annina nás trochu napnula, protože si před odletem zapomněla položit důležitou otázku a tak jsme museli počkat až si všichni úředníci ověří, že skutečně pro vstup do Estonska stačí německá občanka. Ještě že EU nakonec nezklamala.

Tallin

Už Estonec Kristjan (co má divné zvyky a nemyje se), který u mě chvíli bydlel, mě překvapil, když znal Švejka líp než já a jak to vypadá – Estonci ho mají rádi tak nějak globálně. Tuhle hospodu jsme měli přímo naproti našemu hostelu.

Tallin příjemně překvapil. Staré město, obehnané hradbami, nezapře německý vliv a svojí atmosférou se blíží Českému Krumlovu. Není nijak velké, ale křivolaké uličky jsou opravdu hodně křivolaké, takže orientace vázne a věřím, že pro průměrného opilého Fina to musí být peklo dostat se k ránu zpět do hotelu.

Za hradbami.

Před hradbami.

Pod hradbami.

Na hradbách. Vše se točí kolem hradeb, za nimi začíná průměrně ošklivé, východoevropské město.

Celé odpoledne jsme se nazávazně poflakovali po městě, posedávali na hradbách a upíjeli levný alkohol, či olizovali zmrzlinu – dle preferencí. Večer, rozjaření nízkými (=pro Čechy normálními) cenami, bylo rozhodnuto obhlédnout jednu z luxusnějších restaurací.

Hlad nás hnal…

…a dobře dělal. Restaurace Kloostri Ait opravu, ale opravdu stojí za hřích. Za 1100 Estonských korun (~2200 našich) včetně vína, se devět lidí přecpalo k prasknutí těmi nejvybranějšími pochoutkami o kterých si v pražských, rádobyluxusních knajpách můžou jenom nechat zdát. Např. hoši ze Zátiší Catering Club by se tam měli jet podívat, jak za lidsky přijatelnou cenu poskytovat prvotřídní služby. Když uvážím, že cenová hladina je v Estonsku dokonce o něco výš než v Čechách!

Zní to neuvěřitelně, ale opravdu to bylo jako zázrak, včetně naposto vzorné obsluhy a dvou bezvadných kytaristů, kteří se předháněli, kdo z nich zahraje lépe něco od Djanga k tomu. Navíc v poměrně slušně vypadajícím prostředí a bez nutnosti mít oblek. Bože – děkuji Ti za ty dary!

V sobotu jsme přes den už nic kloudného nepodnikli (což ostatně za celou dobu ne:). Pro rozptýlení jsme zkusili muzeum estonské historie. Vstupné symbolické, expozice malá a nevýrazná – jedna vtipná figurka ze 17. století to nevytrhne.

Estonsko-Lotyšsko

Do Lotyšska jsme jeli autobusem. Autobusové nádraží je v Tallinu bohužel hodně na předměstí, takže jsme se až nepříjemně moc prošli. Vlastně za to můžou mapotvůrci, kteří na jednu stranu dali celkovou mapu Tallinu s vyznačeným obdélníkem, o kterém jsme si celou dobu mysleli, že odpovídá detailnějšímu pohledu na straně druhé. Podle ní to vypadalo dobře. Když to ale někdo začal zkoumat podrobněji, zjistil, že to je podvod a že autobusové nádraží není 20 minut pěšky, ale skoro hodinu – no nic, příště budem chytřejší. V půli pěší tůry už nebyl čas shánět se po hromadné dopravě.

Pět hodin jízdy dokonale placatou krajinou uběhlo jako voda. A nová země, nové město, nová měna na nás čekali.

Pokračování…