skriker

Týden už se konečně blíží ke svému konci. Jen si nejsem jistá, že mě to těší. Na druhou stranu mi už zbývá „jen" 141 dní pobytu, což je méně než 150… Náplní tohoto ďábelského období byla orientace. Marně se snažím pochopit, v čem jsme se měli zorientovat. Abych řekla pravdu, tak už vůbec nevím, kde mi hlava stojí.

Veškeré aktivity byli připraveny jak ve španělštině, tak i v angličtině. Je ale třeba říci, že při hromadných instruktážích pro obě skupiny nakonec vždy přednášející přešel ke španělštině. V některých případech to pak vedení vyřešilo opravdu šalamounsky, poslali nás do tak malé učebny, že se tam půlka zájemců prostě nevešla.

Dalším bodem programu bylo: vyděste ty lidi, co to jde. V čem to spočívá? Byrokracie. Když nevyplníte množství papírů větší než malé, tak budete buď vyhoštěni ze země nebo vás vyhodí ze školy. Ale abych nepředbíhala. Asi nejdůležitější jsou víza. Ty si sice člověk vyřídí již před odjezdem, ale ve výsledku to není žádná výhra. V Mexiku si totiž na imigračním oddělení musíte nechat zapsat trvalý pobyt. A to je oříšek. Nejprve jsme vyplnili formulář pro školu. Po jeho přijetí v příslušné kanceláři si můžeme vyzvednout další sadu dokumentů, které budeme potřebovat. Nejlépe v několika kopiích. Po dvou dnech jsem ještě pořád nic nedostala. Vzhledem k tomu, že na tuto proceduru je vyhrazeno 30 dní a já jsem tu již skoro 10 a nic se neděje, začínám být mírně nervózní. Co se týče pojištění, to by vydalo na krátkou povídku… Jednoduše řečeno: abyste se dostali k těm správným dokumentům, musíte vyplnit další hromadu papírů. Inu, dej blbci funkci a vymyslí lejstro.

Chtěla jsem se ještě věnovat našemu kampusu a kolejím, ale myslím, že to bude lepší nechat až na příště. Třeba zítra, až zjistím, že budu do 3 týdnů deportována.