Jsou věci, které se člověk dozví jen tak mimochodem, akceptuje je bez ptaní a pak se sám sobě směje.

Když jsme přilétali na Kubu, bylo plánováno dosednutí letadla na letištní plochu chvilku po 23.00 místního času. Palubní počítač ukazoval 22.00 a tak se zvídavější cestující ptali letušky, kolik je tedy opravdu hodin. „Tady nic nefunguje, ani ty hodiny… je 23.00″, byla trochu zneklidňující odpověď naprdnuté letušky. Ještě, že už jsme přistáli.

Když nás ráno budila ranní rozcvička kubánských školáků v 7.00, bylo mi jich líto. Z komunismu si toho moc nepamatuji, ale takhle krutý režim jsme my nemívali.

Po pár dnech se chystáme odjet z Havany do Trinidadu autobusem. Odjezd je ve 13.00, ale nějak se nám poštěstilo dorazit na nádraží už kolem dvanácté. Chlapík za šaltrem se usmívá a hned nabízí, že nás rovnou odvede k autobusu. Jaké je to překvapení, když na hodinách v autobuse svítí 13.00.

V letadlech Iberie nic nefunguje… ani ty hodiny. Tři dny jsme žili o hodinu jinak než svět kolem nás a ani nám to nepřišlo, to víte, dovolená.

Za týden nám Iberia posunula čas odletu – o hodinu – i když se možná jen přizpůsobili realitě. To se už nedozvíme, protože jsme ten den stejně neodletěli.

Jeli jsme na Kubu, byly levné letenky. Je tam vůbec něco zajímavého kromě Fidela? Inu, jak se to vezme.

Uplynulo 50 let od „vítězství” revoluce a všude je to připomínáno.

Zdá se, že lidé mají některé hrdiny revoluce upřímně rádi. Takový vždy usměvavý Camilo Cienfuegos (můj oblíbenec) je vysloveně populární. O Che Guevarovi pochopitelně vůbec nemluvím.

Informace z ciziny jsou dostupné velmi rozdílně. Zatímco cizí noviny a časopisy vůbec nejsou k dostání a internet je pomalý a drahý, cizí filmy a seriály jdou běžně v televizi. Zajímavé je, že místní noviny také prakticky neexistují. Vycházejí jen občas, sehnat se dají špatně (vlastní zkušenost) a nikoho nikde nevidíte, že by je četl. Místo toho je pravidelný Fidelův sloupek z Granma předčítán v televizi – před Ally McBealovou. Naprosto absurdně působilo, když jsme na Kubě v televizi koukali na „Po přečtení spalte" v původním znění s titulky a v Čechách to ještě ani nešlo do kin – výhoda neexistujících obchodních styků s USA

Lidé mají na dveřích svých domů napsáno – „¡Viva Fidel y Raúl!”, „¡Viva la Revolución Cubana!” apod. Těžko soudit, zda proto, že jsou rádi, že jejich děti chodí do školy a nemocní do nemocnice, nebo kvůli uličnímu výboru.

Pracuje se od rána, na ulicích se uklízí, lidé dodržují dopravní předpisy. Na druhou stranu turistovi pořád někdo něco nabízí případně po něm něco chce. Pro každého jste „Amigo” a boháč. Neuniknete žádostem o peníze a debatám o tom jak se špatně na Kubě daří. Problém je v tom, že vám to vysvětluje dobře oblečený chlapík, posedávající na promenádě s lahví rumu v ruce.

Z rozhodnutí vlády jsou všude úsporné žárovky. Úplně všude. Výhoda totalitního systému.

Nemá to ani hlavu ani patu, ale bude to mít pokračování příště.